Před budovou i uvnitř bylo poměrně velké množství policistů včetně antikonfliktního týmu a v akci byl i větší počet pracovníků justiční strážce. Hlávka nakonec odešel od soudu s podmínkou, která je o půl roku mírnější, než mu uložil okresní soud. Zůstala ale povinnost omluvit se nemocnici a přednostovi první interní kliniky Martinu Matějovičovi, jehož ve videu pomluvil. Ne všichni zájemci si ale odpolední rozsudek mohli v soudní síni poslechnout. Dovnitř bylo možné se dostat jen se vstupenkou, jichž bylo vydáno omezené množství, takže někteří novináři i zájemci z řad veřejnosti museli zůstat venku.
Historie kauzy se začala psát už před dvěma a půl lety, kdy byla zdravotnická zařízení uzavřena kvůli covidu. Tehdy Fakultní nemocnice Hlávkovi povolila, aby navštívil svoji velmi vážně nemocnou matku na covidovém oddělení. Muž se „odvděčil“ tím, že přitom nahrával personál i pacienty, a to přes nesouhlas lékařů i dalšího zdravotnického personálu. Nahrávky následně sestříhal a zveřejnil na platformě Svobodný vysílač, na Facebooku a Youtube.

„Vidíte všude ty mrtvé na chodbách? Ta lůžka na chodbách?“ ptal se na videu ironicky při cestě za matkou. Ve svých vyjádřeních pak přitvrzoval. „Vyloženě čekají, až bude někdo umírat a pak vás tam milostivě pustí, abyste se mohli rozloučit. Oni to mají jako národní sport,“ říkal na záznamu, kde opakuje, že dovnitř by se nikdy nedostal, kdyby jeho matka neumírala. Lékaře se snažil přesvědčit, aby ženě podali jiné léky, než nasadili. Jejich argumenty, že to nelze, nebral v potaz. „Oni ti to nedají, radši nechají lidi umřít,“ pronášel ve videu, které vzbudilo hodně emocí.
Hlávka u plzeňského městského soudu opakovaně uvedl, že necítí vinu. Jediné, o co mu šlo, bylo, aby lékaři podali jeho matce potřebné léky, jež přinesl s sebou.
Soudní jednání byla zdlouhavá a složitá, nakonec vloni v červnu soudní senát Hlávku, jemuž hrozil za šíření poplašné zprávy až osmiletý nepodmíněný trest, zprostil obžaloby, neboť skutek, který obžalovaný spáchal, nebyl podle něj trestným činem. Státní zastupitelství se ale odvolalo a Krajský soud v Plzni vrátil případ k novému projednání s tím, že je třeba doplnit dokazování, což se stalo. Poté státní zástupce Štefan Oravec v závěrečném návrhu požadoval pro Hlávku za šíření poplašné zprávy a nově i za pomluvu jednoho z lékařů podmíněný trest ve výši okolo 32 měsíců.
Obhájci obžalovaného Jindřich Rajchl, Luděk Růžička a Šimon Jirka naopak žádali opětovné zproštění obžaloby. Kritizovali také krajský soud. „Postavil politický zájem nad právo,“ prohlásil Růžička. Napodruhé již plzeňský městský soud Hlávku odsoudil. Uložil mu trest o délce 2,5 roku, který mu podmíněně odložil na stejně dlouhou zkušební dobu. Nařídil mu také omluvit se nemocnici a lékaři Martinu Matějovičovi.

V úterý se věcí již podruhé zabýval odvolací KS Plzeň a tentokrát již zazněl definitivní verdikt. „Obžalovaný byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby v trvání 2 roků, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2,5 roku,“ uvedla mluvčí KS Jana Rubášová. Povinnost omluvit se ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku veřejně prostřednictvím některého z hromadných sdělovacích prostředků Fakultní nemocnici Plzeň a lékaři, zazněla i v novém rozsudku. „Rozsudek je pravomocný a vykonatelný,“ uzavřela Rubášová.
Jeden z Hlávkových obhájců, známý aktivista Jindřich Rajchl, po vynesení rozsudku uvedl, že soudem použitá právní kvalifikace podle něj neodpovídá. Potvrdil, že jeho klient využije poslední možnou instanci – dovolání k Nejvyššímu soudu. „Musím se s klientem domluvit na omluvě, ale předpokládám, že to udělá, protože rozsudek je pravomocný dnešním dnem, a ta lhůta je tam poměrně krátká. To znamená jeden měsíc. Do té doby defacto ani nebudeme schopni podat dovolání, protože to musíme podávat až po písemném vyhotovení rozsudku,“ vysvětlil Rajchl, proč se jeho klient téměř jistě omluví.