Po téměř sedmnácti letech byla v pondělí potrestána vražda německého důchodce Filipa Martina (72) ve Frankfurtu nad Mohanem. Otto Smetana (51) z Karlových Varů si u Krajského soudu v Plzni vyslechl výjimečný dvacetiletý trest odnětí svobody v nejtěžším typu věznice.

Vražda se podle soudu stala někdy ve dnech 12. a 13. prosince 1992. Smetana podle obžaloby vnikl do domu seniora a chtěl mu odcizit peníze. Majitel domu jej ale překvapil. „Obžalovaný muže zavraždil devíti ranami nožem,“ uvedla předsedkyně senátu Iveta Zítková.

Rozhodující důkaz, který Smetanu usvědčil, byl otisk jeho prstu na lahvi vína v důchodcově domě.

Další věc, která dokladuje Smetanovu vinu, je výpověď švagra, Petra Procházky.

„Smetana vlezl do domu. Šel jsem za ním, vešel jsem do kuchyně a viděl, jak prohledává šuplíky. Najednou jsem slyšel nějaké zvuky. Řekl jsem mu, že v domě někdo je a vyšel na ulici, kde jsem čekal asi půl hodiny. Smetana pak přišel s vkladní knížkou a s nožem, který zlomil a hodil do kanálu. Druhý den jsem šel s vkladní knížkou do banky, ale nešlo z ní vybrat, takže ji Smetana hodil do koše,“ stojí v Procházkově výpovědi.

Podle znalců je u Smetany značně snížena možnost nápravy. „Obžalovaný trpí těžkou disociální poruchu. V úvaze o výši trestu jsme proto přistoupili k udělení trestu výjimečného,“ pronesla Zítková.

Dnes si muž odpykává desetiletý trest za loupež, z vězení se měl dostat za rok.

Smetana se po poradě se svým obhájcem Pavlem Krpejšem na místě odvolal. Od počátku trestního stíhání tvrdil, že vraždu nespáchal on a láhev vína s otiskem prstu podle něj nic neznamená. „Smetana mohl tu láhev například držet v obchodě a pak si ji koupil poškozený,“ vyvracel závěry soudu Krpejš.

Smetanův případ vrhá tmavý stín na českou, ale i německou justici. Případ se totiž do ČR z Německa dostal až po dlouhých 11 letech. „Není to obvyklé,“ vyjádřila se žalobkyně.

České soudy už se případem zabývaly několikrát, první trest padl až nyní.

Současnému senátu nashromážděné důkazy stačily.

„Posuzovali jsme výpověď Petra Procházky, jehož slova se ani šestnáct let po činu nemění. Dále jsme měli k dispozici svědectví zaměstnankyně spořitelny a ženy, která chodila poškozenému uklízet a nalezla jej mrtvého. Dalším důkazem byl otisk na láhvi a také to, že obžalovaný pobýval v době spáchání vraždy ve městě v ubytovně pro bezdomovce,“ vysvětlovala soudkyně.