Vyučila jsem se jako prodavačka potravin. Tuto práci jsem vždy milovala, a tak jsem se po revoluci v roce 1995 dala cestou podnikání. Udělala jsem si svůj malý obchůdek s textilem, a ve své podstatě to dělám do dnes. Do cesty se mi během let postavila jedna úžasná firmička. Přesněji ekologicky šetrná drogerie Eurona by Cerny. Vnímám ji jako srdeční záležitost a věřím že se časem po pracovní stránce budu věnovat už jenom pouze tomuto projektu.
Mojí velkou láskou je také pomáhat nemocným dětem. Rozhodla jsem se pomáhat druhým zhruba před šesti lety. Přesněji to bylo přes mého syna, který žil v Irsku a přes něj jsem se seznámila se slovenskou rodinou. Ta měla těžce nemocného chlapečka Sama a potřebovala pomoct. Rozhodla jsem se, že zkusím přidat ruku k dílu a něco vymyslet. Jako první jsme s partou kamarádů začali posílat tomu chlapci pohlednice. Moc je miloval a přál si, aby mu chodila pošta jako rodičům. To byl ale jenom začátek. Časem mě napadlo, že znám kluky, kteří dělají travesti show. Oslovila jsem je a udělali jsme akci. Následný výtěžek jsme pak věnovali rodině.
Tento příběh měl bohužel smutný konec. Samík nakonec podlehl své nemoci, ale já jsem se zařekla že pomáhat nepřestanu. Dala jsem dohromady skupinku lidí, kteří milují děti a jsou ochotni přidat ruku k dílu. Teď po šesti letech, když se ohlédnu za tím co všichni společně děláme, tak je to nádherný pocit. Vidět dětičky, které bojují o své místo na slunci a jejich osud visí doslova na vlásku, ale i tak to jsou neskuteční bojovníci a přestat jim pomáhat prostě nejde.
close
info
Zdroj: Deník/ Redakce
zoom_in
Mnoho lidí mi říká, že jsem anděl, ale to není pravda. Jsem pořád stejně střelená holka jako v mládí
