Kliknutím zvětšítePesticidy dnes hromadně hubíme plevele, hmyz, ryby i hlodavce – jak dalece jimi hubíme sebe?
Pokud pesticidy narušují biochemické mechanismy, které máme v těle i my, pak nám samozřejmě škodí také. U některých látek míra nebezpečí závisí na jejich dávce. Bohužel ne u všech. Látky, které narušují normální funkce hormonálního systému (takzvané endokrinní disruptory) patrně žádné bezpečné dávky nemají.
Mohou způsobovat řadu onemocnění – od neplodnosti přes vývojové poruchy dětí, deformaci plodu, metabolické poruchy, poruchy nervové soustavy až po změnu chování. To vše již v nepatrném těžko zjistitelném množství. Podobné je to u genotoxických látek, které mohou poškozením genetické informace způsobovat mutace k rakovině, ale také dědičné změny vyvolávající nejen poškození toho, kdo jim je vystaven, ale i jeho potomků. Takže na vaši otázku se dá odpovědět kladně: Některými pesticidy skutečně jako biologický druh hubíme i sebe, i když nás třeba nezabíjejí jako jednotlivce hned.
Domníváte se, že současná věda má rizika důkladně zmapovaná, nebo mohou pesticidy představovat ještě daleko větší problém, než který si dnes odborníci připouštějí?
Vědecké poznání se samozřejmě posouvá kupředu. Dneska už si nemyslíme, že je Země placatá, ani že DDT je fajn prášek proti vším. Víme, že je to endokrinní disruptor, který například zvyšuje riziko rakoviny prsu u žen a poškozuje plodnost u mužů. Se stupněm poznání se objevují nové účinky, nová rizika. Jakmile jsou rozeznána, bývají tyto látky zakázány. Problém ovšem je, že do té doby stačí napáchat spoustu škod. Někdy při rozhodování ještě ke všemu stojíme před rozporuplnými vědeckými názory na nebezpečnost té které látky, jak tomu je třeba v případě nechvalně známého glyfosátu. Někteří vědci tvrdí, že je nebezpečný, jiní oponují, že ne.
Někdy mohou být produkty rozkladu pesticidu nebezpečnější než pesticid samotný. Některé pesticidy nejsou přímo jedovaté – můžete jich teoreticky vypít plnou sklenici, aniž by se vám něco stalo, ale při dlouhodobém vystavení nízkým dávkám zvýší pravděpodobnost rakoviny nebo jiného onemocnění. Takže ano – podle mě skutečně pesticidy představují daleko větší problém. Čeká nás mnoho práce a nebude vůbec lehká.
Jde v případě problémů s pesticidy o střet ekonomické zájmy versus lidské zdraví?
To se do velké míry odvíjí od rozložení politických sil v EU a tlaku ze strany veřejnosti. Pravicové strany prostě víc chrání zájmy byznysu, levice a zelení víc chrání spotřebitele, jeho zdraví a životní prostředí. To není klišé, tak to prostě je. Bohužel dnes jsou náboženstvím peníze, a tak pořád taháme za kratší konec pomyslného provazu. Kvůli zemědělským výnosům nebo ziskům soukromých firem jsou často povolovány i pesticidy, o kterých nemáme dostatečné informace nebo jsou vysoce rizikové. Ukázalo se, že členské státy dokonce pomocí výjimek udržují v oběhu pesticidy, které byly na úrovni EU již zakázány. Životní prostředí je stále mylně bráno jako věc druhotného významu bez ohledu na jasnou souvislost mezi jeho stavem a naším vlastním zdravím. Naštěstí nám v poslední době začíná pomáhat veřejnost a tlak veřejného mínění.
Jak obtížné je dosáhnout nějaké pozitivní změny?
Už se tímto problémem zabývám řadu let a postupně se dostavují výsledky. Loni jsem v EU inicioval první komplexní přezkum legislativy týkající se pesticidů. Z půlroční výzkumné práce vypadla řada celkem znepokojivých zjištění. Na tu pak navázal nově ustanovený Výbor pro autorizaci pesticidů, který jsem koordinoval. Zanalyzovali jsme celý proces povolování, ukázali, co je potřeba napravit a navrhli potřebná opatření. Skupina Evropských konzervativců a reformistů se ale na poslední chvíli snažila práci výboru znehodnotit a vymazat celé pasáže závěrečné zprávy včetně částí, kde voláme po tom, aby nedocházelo ke stříkání pesticidů na místech, využívaných nejvíce zranitelnými skupinami obyvatel. Kdo s tímto může nesouhlasit, to mi hlava nebere…
Díky našemu tlaku, tlaku veřejnosti i velkých environmentálních organizací ale vše dobře dopadlo. Dosáhnout změny je běh na dlouhou trať, ale jde to. Když jsem v roce 2015 poprvé podával námitku proti autorizaci glyfosátu na dalších 15 let, všichni si klepali na čelo. Nakonec byl povolen pouze na pět let, řada zemí včetně České republiky začala jeho používání radikálně omezovat a některé dokonce zvažují úplný zákaz…
Pesticidy dnes bývají obviňovány i ze zásadního vlivu na úbytek hmyzu. V této souvislosti se dokonce hovoří o směřování ke katastrofě. Jak na věc pohlížíte?
Hmyz není jen potravou dalších organismů, ale také poskytovatelem nenahraditelných ekosystémových služeb jako třeba opylování. Takže pokud bude jeho úbytek pokračovat současným tempem, je katastrofa, myslím, celkem vhodné slovo. I když pesticidy patrně nejsou jedinou příčinou problému, mám za to, že jsou příčinou klíčovou. Některé pesticidy nebo produkty jejich rozpadu se časem dostávají i do oblastí, kde nikdy nebyly použity, jiné zůstávají dlouho v podzemní vodě nebo půdě. Pesticidy samotné nebo produkty jejich rozpadu pak ovlivňují i organismy, které původně neměly vůbec zasáhnout.
Mimochodem – v současnosti bohužel nemáme žádné maximální limity reziduí pro půdy a povrchové vody, což je také jedna z věcí, které bych chtěl změnit. Stejně tak musíme přinutit Evropskou komisi k předložení návrhu legislativy, která by řešila takzvaný koktejlový efekt, tedy vliv směsí pesticidů na životní prostředí i na nás samotné. Pokud jde o hmyz, bude ale hlavní změnit současnou zemědělskou praxi. Příroda si do velké míry dokáže poradit sama, ovšem jen za předpokladu, že jí nebudeme dávat jednu facku za druhou a spoléhat na to, že vše bude v pořádku, nebo že se přinejhorším přizpůsobíme stále extrémnějším podmínkám a čas od času opláčeme některý ten druh. Pokud nic neuděláme, tak se nám nejspíš celý ekosystém sesype na hlavu a s ním i zemědělství. Co by to znamenalo, to si každý snadno domyslí. Pokud se do tolik potřebných změn pustíme sami, můžeme náš svět zachránit bez toho, abychom to nějak zásadněji odskákali.
JUDITA BEDNÁŘOVÁ, TÝDENÍK KVĚTY
46
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
