Máme za sebou několik suchých let a kalamitu kůrovce. Je to jen shoda špatných náhod? Nebo nám prostě jen příroda říká: klimatická změna je tady a vy nejste připraveni?

Ano, klimatická změna je tady a my na ni nejsme připraveni. Průměrná teplota v České republice se za posledních 60 let zvedla o 2° C, avšak srážek je pořád stejně. Jednoduše řečeno: otepluje se a krajina vysychá. Smrk trpí, ale kůrovci tato změna vyhovuje. Můžeme proto počítat s tím, že kůrovcové kalamity budou pokračovat. Avšak lesy na Karlovarsku jsou na tom ještě relativně dobře, Vysočina a Morava jsou sušší oblasti a tamní lesy jsou ještě o něco ohroženější.

Les, tvořený stejně starými smrky, se po útoku kůrovce a po několika vichřicích skácí jak domek z karet. Jak by měl vypadat les, který nám do nejistých časů konce 21. století vydrží?

Aby byl les odolný vůči změnám klimatu, potřebujeme ho pestrý, smíšený. Důležité je zastoupení listnatých druhů Zejména buků, ale dnes ve vyšších polohách přežijí i duby. Smrkové lesy lze posílit třeba jedlemi, které jsou odolné vůči řádění lýkožrouta smrkového, který stojí za současnou kalamitou. Je potřeba ale začít jednat hned, jinak se takové proměny nikdy nedočkáme a lesy nám jen budou dál chřadnout před očima.

A daří se nám takový odolnější les vysazovat?

Jenom částečně. Nestačí totiž jen sázet, musíme si hlavně klást otázku, jaké stromy v lese vůbec vydrží. V současnosti je totiž velkým problém českých lesů přemnožená spárkatá zvěř, která mladé stromky okusuje. Výrazně tak lesy poškozuje a hlavně zpomaluje jejich obnovu a přeměnu. Listnatý strom je pro srnky, jeleny či daňky totiž mnohem lákavější než běžné smrkové sazeničky. Méně zvěře by tedy našim lesům určitě prospělo. Stačí se podívat k sousedům, do německé části Krušnohoří. Tam spárkatá zvěř tolik přemnožená není a lesy vypadají docela jinak, než na naší straně. Mají podrost nové generace lesa, a pokud by přišla kůrovcová gradace, nový les už je připraven. Zároveň se u nás smrky stále sází ve velkém a to i na území, které pro ně přirozeně vůbec není vhodné.

Zdroj: Youtube

Lesy rádi označujeme za zelené plíce. Smrky na severní části republiky však platily spíše za plíce kuřáka. Proč na sebe jehličnany vážou mnohem víc škodlivých látek z ovzduší než listnaté stromy?

Principiálně na sebe smrk více škodlivých látek neváže. Jehličnany jen mají větší záchytnou plochu, než listnaté stromy. Když jsme se v druhé polovině 20. století potýkali se znečištěným ovzduším, tak na se povrchu jehlic, které jsou na stromech celý rok, prostě nashromáždilo více škodlivých látek. Ty pak smyl déšť a dostaly se do půdy, kde způsobovaly okyselování půdy. V Krušnohoří tento proces probíhal rychleji než v jiných částech republiky, jednalo se o jednu z nejvíce znečištěných oblastí.

Auta už nám sazemi nezapadávají, obloha se nekalí a koncentrace oxidů síry v ovzduší za poslední dekády výrazně klesla. Znamená to, že kyselé deště a čistota ovzduší už nejsou téma?

Je to mnohem menší téma než kdy dřív. Kyselé deště se výrazně eliminovaly po roce 2000, a to v souvislosti s odsiřováním uhelných elektráren během 90. let. V současnosti jsme na podstatně nižších koncentracích oxidu siřičitého než před rokem 1990. Ale zase neubývají jiné látky. Například sloučeniny oxidů dusíku, které pochází především ze zemědělství a automobilové dopravy. Ty také výrazným způsobem ovlivňují naši krajinu. Zároveň je tu přízemní ozón, který může být částečně škodlivý pro zdraví a stromy. Celkově ale můžeme říci, že ovzduší je nejčistší za posledních 200 let. Ale to platí hlavně pro volnou krajinu, ve městech je situace samozřejmě o dost horší.

Hana Střechová, předsedkyně Krajské rady dětí a mládeže Karlovarska
Mladí lidé v plastu

Odborníci upozorňují, že půda horských smrkových lesů je kyselá a vyčerpaná nejen kvůli průmyslu, ale také stovkám let lesní pastvy, svážením jehličí na podestýlku zvířat i sbírání šišek a klestí na otop. Znamená to, že vypletý a uklizený les je nezdravý?

Vypletý a uklizený les je především nestabilní. A to hned z mnoha důvodů. Vysychá, tlející dřevo a klest totiž zadržují vlhkost. Najdeme v něm také méně života, bezobratlí živočichové a hlodavci totiž ve „vyčištěném“ lese nemají kde bydlet. Dnes sice hrabanku do stájí a větve na otop téměř nikdo nesbírá, přesto problémy nezmizely. Ve většině hospodářských lesů totiž nezůstává mrtvé dřevo, které je důležitým zdrojem živin a útočištěm pro mnoho organismů. Lesnímu ekosystému by nejvíce prospělo, kdyby se občas ponechal mohutný padlý strom, aby se postupně rozpadl a v lese dožil.

Co kdybychom les nechali úplně svému osudu a chodili do něj maximálně tak na procházky? Zůstal by pořád Karlovarský kraj nejhustěji zalesněnou částí ČR nebo bychom o les docela přišli?

Ano, naopak by lesů ještě více přibylo. I pokud necháme ladem třeba louku, tak na ní taky vyroste les. A to poměrně brzo. Les je totiž ve střední Evropě stále hlavní vývojovou fází ekosystému, vše k němu směřuje, protože je to ve střední Evropě nejstabilnější systém. Bez lidských zásahů by lesy vypadaly jinak než dnes, ale rozhodně bychom o ně nepřišli.

Krušné hory nejsou v žádném speciálním režimu ochrany, o vyhlášení CHKO se zatím pouze diskutuje. Znamená to, že krušnohorská příroda až tak hodnotná není?

Příroda hodnotná je, přestože se zde cenné lokality nikdy moc nechránily. Oblast Krušných hor byla dlouhé roky ve stínu uhlí, šlo o takové území nikoho. Střední a východní části byly zničené a zapomnělo se na ně. Přitom třeba rašeliniště kolem Přebuzi nebo svahové bučiny, které se nacházejí v evropsky významné lokalitě Východní Krušnohoří, jsou úžasně cenné. Avšak ohrožuje je těžba. Začínají se kácet, protože jejich majitelé si vzpomněli, že by to mohlo být finančně zajímavé. Jenže peníze nejsou všechno. Vyhlášení CHKO by tedy oblasti určitě přispělo, ale ještě lepší by bylo vyhlášení rozsáhlých ploch národních přírodních rezervací, které mají vyšší status ochrany než CHKO.