Kliknutím zvětšíteS první světovou válkou si nedomyslitelně spojujeme obrazy nekonečných zákopových bojů v blátě a marastu, které můžeme pozorovat na dochovaných dokumentárních záběrech, fotografiích i obrazech, a jejichž popisy si můžeme přečíst v dochované korespondenci a denících tehdejších frontových vojáků. Nejde přitom jen o vypíchnutí ojedinělého jevu, který by si pamětníci projektovali do celého dění – po celou dobu tohoto tehdy největšího válečného konfliktu totiž skutečně panovalo neobvykle chladné a vlhké počasí.
„Koloběh počasí se v té době změnil. Po šest let v celé Evropě mnohem více pršelo a bylo daleko chladněji. Šlo o anomálii, která se v tomto konkrétním případě objevila jen jednou za sto let,“ uvedl před necelými dvěma lety klimatický vědec Alexander More z Harvardské univerzity, který studoval válečné klima na základě vzorků získaných z alpského ledovcového jádra.
Kombinace špatného počasí a nutnosti uživit armády vedla k tomu, že se ve většině zemí účastnících se konfliktu projevily potíže v zásobování zázemí potravinami. V Rakousku-Uhersku, a tedy i v českých zemích, tomu nebylo jinak. Životní podmínky se ještě zhoršily ve třetím roce války, kdy je poznamenala mimořádná neúroda brambor z podzimu předchozího roku. Umocněna byla tím, že většina již sklizených brambor shnila v důsledku vytrvalého deště.
Úřady začaly nahrazovat chybějící potraviny tuřínem, přesto však ve střední Evropě vypukl hlad, který v dubnu 1917 přerostl na řadě míst Německa i Rakouska-Uherska v hladové bouře a dělnické stávky.
Válečný starosta
Podobná situace nastala také v Prostějově. Toto město bylo už od poloviny 17. století důležitým centrem potravinářského, oděvního a textilního průmyslu na Moravě a jako takové samozřejmě hrálo během války důležitou roli v zásobování rakousko-uherské armády. Velký význam měla zejména takzvaná Wikovka, tedy továrna na hospodářské stroje Františka Wichterleho, k níž patřily i další provozy, například slévárna nebo výroba zařízení pro provoz jatek.
Neúroda, nedostatek potravin a zhoršené zásobování frontového zázemí se samozřejmě projevil také v tomto městě. „V rámci nedostatku krmiv je dobytek vyhublý, krávy dávají málo mléka, z prasat se získává málo sádla a všeobecně zvířatům měknou kosti,“ poznamenal ve svých pamětech tehdejší prostějovský starosta Ondřej Přikryl (paměti zveřejnil ve své diplomové práci v roce 2015 student Univerzity Palackého Marek Tuček).
Přestože se Přikryl snažil podle svých slov této situaci čelit, například už na začátku války vytvořil poměrně velké zásoby uhlí, které se snažil stejně jako zásoby potravin průběžně doplňovat, dostávalo se město do stále kritičtější situace. Už 9. prosince 1916 si starosta zaznamenal „útok žen“ na povoz uhlí projíždějící městem. „Šlo o drobný incident, byl však ukázkou radikalizace Prostějovanů,“ píše Tuček.
Podobný útok ženy zopakovaly 14. března 1917. Již předtím, v lednu 1917, navíc zorganizovaly před okresním hejtmanstvím demonstraci proti špatnému zásobování a zaslaly Přikrylovi deputaci se svými požadavky.
„Vteřiny před katastrofou“
V dubnu 1917 se situace radikalizovala ještě víc, na čemž se podle současných historiků podílelo také šíření fám o zlé budoucnosti města a o zrušení mimořádných přídavků potravin určených pro těžce pracující.
„Tyto zprávy přivedly k budově okresního hejtmanství 25. dubna 1917 odpoledne shromáždění dělníků a dělnic z Wikovky a konfekčních továren. Jejich deputaci přijal okresní hejtman Josef Wierer. Mezitím dav zaútočil kameny na okna hejtmanství, budovu Německého domu na Vápenici a výlohy obchodů ve městě. Vyděšený okresní hejtman požádal o vyslání vojenské posily z Olomouce. Ještě v noci dorazil oddíl osmnáctiletých rekrutů pod vedením velitele hejtmana Zapletala,“ popsala na stránkách města Prostějov situaci bezprostředně před následnou tragédií historička Hana Bartková.
„Pravými faktory, které zapříčinily pořádání demonstrací, byly fámy ,o špatné budoucnosti‘ a davová psychóza,“ zdůrazňuje také historik z Prostějovského muzea Václav Horák.
Podle Přikrylových pamětí začaly demonstrace v odpoledních hodinách 25. dubna 1917, kdy se k takzvané chlebové komisi dostavilo několik dělnic firmy Ballek, které žádaly přídavné chlebové lístky. Ty jim komise odmítla vydat s poukazem na to, že nemají potřebné potvrzení od okresního hejtmana. Podle Přikryla prý ženy poslala osoba, jejíž identitu odmítaly prozradit.
Když demonstrujících žen přibývalo, promluvil si s nimi a zjistil, že z jejich strany panuje větší obava o uhlí než o potraviny. Situaci s uhlím se mu podle jeho slov podařilo ženám vysvětlit, a pak čekal na deputaci demonstrantek, které navštívily hejtmana. Žádná ale do večera nepřišla a v noci už mu neznámí vandalové vytloukli kameny okna. Schylovalo se ke katastrofě.
Tragická střelba
V noci z 25. na 26. dubna 1917 přijely do Prostějova na hejtmanovu žádost dvě vojenské asistenční roty z olomoucké posádky v počtu 96 mužů, zejména mladých rekrutů, které uzavřely všechny ulice vedoucí do města a vystavěly ochranný kordon před okresním hejtmanstvím. O příjezdu vojáků se Přikryl podle svých slov dozvěděl až ve čtvrtek 26. dubna ráno na zasedání městské rady.
Už během této schůze dorazila na radnici zpráva o tom, že v prostějovských továrnách Vulkanie, Wolf a Franže vypukla stávka a že hejtman „přebírá dohled“ nad ochranou a bezpečností města. Rada se rozhodla vydat vyhlášku vyzývající demonstranty ke klidu, to už však bylo pozdě.
Hned ráno totiž vyšla do ulic Prostějova další demonstrace, která zamířila právě před budovu okresního hejtmanství a na Čelakovského náměstí ji zastavil vojenský kordon, jehož úkolem bylo hejtmanství chránit.
„Ve chvíli, kdy čelo zástupu dělníků dorazilo k vojákům, se začalo střílet. Vyplašení nováčci pod psychickým nátlakem velitele, ve stresu a panice situaci nezvládli. Pravděpodobně stříleli nad hlavy lidí a do dlažby, ale odražené kulky způsobily masakr. Někteří byli zasaženi zezadu při útěku. Na dlažbě zůstalo ležet třiadvacet mrtvých, většinou mladých lidí. Mezi nimi byl i třináctiletý chlapec, který pozoroval událost schovaný v koruně stromu. Osmdesát lidí bylo zraněno,“ vzpomenula historička Hana Bartková.
(Motiv ukrytého chlapce zasaženého výstražnou salvou „protidělnických sil“ se stal za reálného socialismu významným prvkem propagandistických děl líčících dějiny dělnického hnutí. Objevil se například v životopisném filmu Zastihla mě noc z roku 1985 o komunistické novinářce Jožce Jabůrkové, přestože Jabůrková v Prostějově nebyla – demonstrace dělnických žen se v roce 1917 sice zúčastnila, ale ve Vítkovických železárnách. Podobná scéna se v roce 1985 dále objevila také v televizním seriálu Černá země o životě na Ostravsku, pozn. red.)
V následujících dnech bylo město obsazeno vojskem, 112 účastníků demonstrace bylo podle historičky Bartkové zatčeno a vyslýcháno, kolem sta osob bylo uvězněno. Dnes tuto událost připomíná pomník z roku 1938 nazvaný Jeden z nás od sochaře Jana Třísky a název náměstí Padlých hrdinů. Původní pomník od Václava Becka z roku 1918 se nachází na společném hrobě obětí na městském hřbitově v Prostějově.
38
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
