Před mnoha lety založila dnes úspěšnou hostesingovou agenturu. V krátkém dokumentu pro Českou televizi uvedla: „Uplynulých třicet let svobody bylo pro mě krásných. Narodily se mi tři dcery, začala jsem podnikat a žít život, o němž se mi ani nesnilo, mohla jsem začít dělat práci, která mě baví.“

Jenomže dnes je u Ujčíkových vše jinak a může za to pandemie. Přesto úspěšná podnikatelka nevěší hlavu, i když dnes už tuší, že na jaře příštího roku bude muset kvůli koronaviru svou agenturu ukončit. Dokonce si už vyzkoušela i práci skladnice.

„Agenturu jsem založila asi před dvaceti lety. Dávala jsem týdně práci i desítkám lidí, to vše je teď pryč,“ konstatuje Veronika Ujčíková, která se podílela na řadě významných kulturních akcí, jež se v Karlových Varech za uplynulých dvacet let konaly. Její jméno tak dnes zná v modelingové branži kdekdo.

Zakázky nemá už od první jarní vlny. Zlepšení nepřišlo ani v létě, kdy odpadl třeba filmový festival. I s ním dlouhé roky spolupracovala. „V září bylo práce dost, ale finanční ztráty už nebylo možné dohnat. A třeba právě v této předvánoční době bych za normálních okolností nevěděla, co dříve, protože jsem pořádala různé promo akce. A po Vánocích by přišly plesy. Ani ty nebudou,“ poznamenává.

Doma má přitom tři dcery, jednu na vysoké, které částečně hradí i ubytování, druhou na střední škole, ta nejmladší chodí do druhé třídy. Nemůže si proto dovolit vypadnout z příjmů. „V první řadě jsme pochopitelně začali snižovat náklady. Také jsme prodali auto a začali sahat do finančních rezerv,“ pokračuje podnikatelka.

I když je život nyní zkouší, nechce na něj nadávat, sedět doma a litovat se. „Díky známým mé dcery jsem náhodou dostala příležitost dělat načas skladnici, abych si mohla před Vánoci přivydělat. Seděla jsem u počítače a zapisovala do něho v rámci inventury skladové zásoby. Co jiného mi zbývá? Rozhodně se ale nemám za co stydět. Lepší než brečet je jít a začít něco dělat,“ říká podnikatelka, která je už odhodlaná, že se nechá zaměstnat. Dokonce už nějaké nabídky dostala. „Musím ale počítat s tím, že doma nedojde jen ke změně životního standardu, ale i k zásadní změně životního rytmu. Teď jsem byla zvyklá, že jsem pánem svého času,a mohla jsem se rodině přizpůsobit – dcery vyzvednout ze školy, dovést je na kroužky. Když budu zaměstnaná, bude vše jinak. Ale nevzdávám to, musíme jít dál,“ dodává stále plná optimismu Veronika Ujčíková.