Kliknutím zvětšíteObdobí mezi dvěma světovými válkami bylo ve Finsku bouřlivé. Jako samostatný stát neexistovalo dlouho - nezávislost na Rusku získalo teprve po nástupu bolševiků k moci. A když už konečně v roce 1918 začalo být svébytnou zemí, nesoulad mezi jednotlivými politickými proudy vyústil v několikaměsíční občanskou válku, kterou zakrátko nahradily spory s bolševickým sousedem. Přesně v této pohnuté době se v severské zemi odehrál příběh ženy, která vstoupila do finských dějin pod jménem Madame Craucherová.
Šlo o špionku, jejíž kariéra začala získáváním informací pro obávanou Čeku, první tajnou policii sovětského Ruska. V posledních letech života byla zase významnou členkou polofašistického hnutí Lapua. Madame Craucherové nevadilo střídat kabáty. Ze sirotka z chudých poměrů a zlodějky se vypracovala až na členku finské smetánky a pro dosažení svých cílů neváhala používat vyděračské metody. „Minna Craucher za svůj život disponovala více daty narození, jmény a tituly, než je u jednoho člověka možné a rozumné. Na začátku její kariéry stála drobná kriminalita, prostituce a politické intriky, rychle se v nich ale vypracovala a proměnila je v profesi, která zaručovala živobytí i v těch nejrušnějších dobách,“ píše server Kansallisbiografia.
Celý život se pohybovala na hraně a i její smrt tak nakonec byla velmi dramatická. Madame Craucherová byla před devadesíti lety 8. března nalezena zastřelená. Někdo ji popravil výstřelem do hlavy. Její příběh, který si v mnoha ohledech nezadá s osudem ve světě mnohem slavnější Maty Hari, dodnes fascinuje finské spisovatele i filmaře. Když bylo objeveno její tělo, mnoho lidí jí krutý konec přálo. A někteří si zase mysleli, že přesně takový závěr života by si zřejmě přála ona. „Byla to jen nemilosrdná blafařka a podvodnice, která si užívala slávu. Je-li duše nesmrtelná, pak si nyní Craucherová užívá nebeskou radost z reklamy, jakou jí udělala smrt,“ zapsal si tehdejší velitel finské tajné služby Esko Riekki.
Zrozená pro kriminál
Nutno uznat, že život se s pozdější Madame Craucherovou nikdy nemazlil. Narodila se v roce 1891 jako v podstatě nechtěné dítě. „Pravým občanským jménem Maria Vilhelmiina Aalto se narodila jako nemanželské dítě šestnáctileté služebné ve městě Nokia. Když jí bylo sedm let, její matka se provdala, čímž dostala dívka příjmení Lindellová. A brzy na to se rodina rozrostla o čtyři sourozence,“ zmiňuje finský web Kansallisbiografia.
Jejím novým otcem byl dělník, matka zůstala v domácnosti, a tak rodina třela bídu s nouzí. Dětství pak pro Marii skončilo velmi brzo. „Když jí bylo patnáct let, její matka zemřela. Brzy poté se Maria přestěhovala do Tampere a začala pracovat jako pokojská," konstatuje finský bulvární deník Ilta-Sanomat.
Příjem pokojské však dívce rozhodně nestačil. Toužila po něčem víc. Bohužel, svět, který ji zlákal, znamenal život jednou nohou v kriminále. Už jako šestnáctiletá byla poprvé zatčena za krádež. „O něco později ve stejném roce byla odsouzena za ublížení na zdraví a poslána do ženské věznice Hämeenlinna. Do kriminálu nastupovala jako těhotná,“ píše web Kansallisbiografia.
Otec dítěte byl neznámý. Dalším přivýdělkem byla totiž pro Marii i prostituce. „Nezaměstnaná, vede obscénní život, bývá vídána pod různými jmény s muži v penzionech,“ stálo v policejních záznamech.
Zkušenost s vězením Marii nenapravila. Do roku 1923 se v kriminále ocitla s přestávkami celkem čtyřikrát. A po prvním dítěti, které porodila ve věznici v roce 1908, stihla do roku 1915 otěhotnět ještě třikrát. „Na svět přivedla celkem dvě dívky a dva chlapce. Nikdy se o ně ale nestarala. Dívky zemřely ještě v nízkém věku a chlapci byli svěřeni do pěstounské péče. V pozdějších letech se objevila fáma, že jeden z pobytů za mřížemi Maria dostala za zabití svého dítěte. Autor Kari Selén ovšem ve své biografii této ženy tvrdí, že celou historku do světa vypustila sama Maria. Pozdější Madame Craucherová totiž chápala, že i špatná reklama má své výhody,“ popisuje deník Ilta-Sanomat.
Záhadná milionářka na scéně
Po jednom z propuštění z vězení, konkrétně v roce 1913, se Maria přestěhovala do Helsinek. „Neměla zde žádnou trvalou adresu, natož práci. Žila v útulcích různých dobročinných organizací, a jistý čas strávila také v nemocnici, kvůli podezření na plicní onemocnění, na které zemřelo i jedno z jejich dětí,“ připomíná server Kansallisbiografia.
Těžko říci, co ji k tomu vedlo, ale v roce 1914 Maria, nezaměstnaná kriminálnice, prostitutka a svobodná matka, poprvé použila jméno Minna Craucherová, které ji pak provázelo až do konce života a pod nímž je dodnes ve Finsku známá. Pravděpodobně šlo o její první pokus stát se někým jiným a zajistit si tak lepší život. Napoprvé se to však ještě nepodařilo, v říjnu uvedeného roku totiž opět skončila za mřížemi. Pak, mezi lety 1920 až 1923, ještě jednou. „Když byla propuštěna, Minna Craucherová se zařekla, že udělá vše proto, aby už se do vězení nikdy nepodívala. A že se už nikdy nenechá chytit,“ uvádí web Kansallisbiografia.
Osud, jakoby vyslyšel její předsevzetí, jí hned nabídl příležitost. „Možná jí k tomu dopomohla vězeňská asociace, každopádně konec roku, kdy byla propuštěna, prožila jako chůva malé dcery helsinského inženýra Arne Slööra v Německu, kam se paní Slöörová vydala navštívit svou sestru. V rodině bohatého továrníka a zástupce finského konzula poblíž Kolína nad Rýnem mohla Minna Craucherová pozorovat život a chování bohatších rodin,“ zmiňuje Kansallisbiografia.
Mladá žena nebyla hloupá, a tak se pozorně učila vše, co viděla. Osvojila si jazyk i zvyky lidí z vyšších kruhů a pak už je používala až do konce svého života. Když se v roce 1925 vrátila zpátky do Helsinek, do města už dorazila jako dáma. Zamířila rovnou do míst, kde se scházela finská smetánka, a představila se jako bohatá německá šlechtična a mecenáška. Řadu lidí si pak rychle omotala kolem prstu. „Možná nebyla krásná, ale milionářku zinscenovala velmi inteligentně,“ upozorňuje Kansallisbiografia.
Mluvila vybraně, byla oděna do krásných šatů a decentně nalíčena. „Bydlela v hotelu a jezdila v luxusním kabrioletu s řidičem. Bylo to opovážlivé. Helsinky byly svým způsobem malé město a Finsko malá země. Existovalo mnoho pánů, kteří mohli v milionářce Craucherové poznat bývalou lehkou dívku, byť se podvodnice záměrně vykrmila, aby změnila svůj zevnějšek,“ zmiňuje list Ilta-Sanomat.
Salon Madame Craucherové
Přetvářka ale Craucherové vycházela na jedničku. Auto si pořídila na úvěr, který nikdy nehodlala splatit. Poskytli jí ho ovšem bez problémů, protože kdo by tušil, že ta solventně vyhlížející žena je ve skutečnosti úplně švorc. Brzy si také otevřela salon, kam její záhadná a zvláštní pověst přitáhla mladé intelektuály, novináře a především spisovatele. Ty aura, vznášející se kolem tajemné ženy, doslova fascinovala a Madame Craucherová se pro ně brzy stala múzou. Její salon byl navíc zajímavým místem sám o sobě. Zařídili ho v orientálním stylu a nechyběly v něm těžké drahé koberce a spousta pohodlných polštářů.
Své nové přátele dokázala Minna velmi dobře využít. Našla si mezi nimi nejen mnohé milence, ale také spojence, kteří jí pomáhali na cestě za vysněným bohatstvím. Jejím milencem se stal třeba o dvanáct let mladší spisovatel Olavi Paavolainen. S novinářem Ensio Svanbergem zase Craucherová zalažila magazín, který brzy získal jméno Seura (Společnost, pozn. red.). Ten se bohužel moc neprodával a Craucherová potřebovala z něčeho financovat svůj salon, jehož udržení na vysoké úrovni stálo nemalé prostředky, znovu se proto uchýlila ke kriminálním praktikám.
Jelikož znala množství členů finské smetánky, rychle začala mnohé z nich vydírat. Některým vyhrožovala, že prozradí informace, které jí omylem svěřili v jejím salonu nebo posteli, svým četným milencům navíc hrozila také společenským skandálem. „Dokonce se říkalo, že měla Craucherová pro potřeby vydírání schovaný zachovalý plod dítěte. A svým bohatým milencům údajně tvrdila, že semínko, ze kterého vyrostl, do jejího těla zasadili právě oni. Za mlčení požadovala peníze,“ píše list Ilta-Sanomat. Zda však skutečně zacházela až takto daleko, nebo je příběh o plodu pouze jednou z mnoha fám, které se kolem ní vyrojily, nikdo neví.
Taktika, ať už byla jakákoliv, jí však skutečně vycházela a peníze se hrnuly. Jenže zároveň se Minna svým životním stylem rychle dostala do hledáčku policie. „Tajní policisté se o ni začali zajímat hned v roce 1925, neboť nesoulad mezi jejím nejasným původem a nakládáním s velkými částkami peněz byl zřejmý,“ připomíná web Kansallisbiografia. Craucherová na sebe navíc upozornila i něčím dalším - finským generálním štábem se brzy začaly šířit klepy, že se až příliš zajímá o mladé důstojníky. Tyto povídačky měly reálný základ, Craucherová totiž styky s významnými muži využívala nejen k vlastnímu obohacení, ale také k předávání informací obávané bolševické tajné policii Čeka, neboť bolševické Rusko mělo o Finsko stále velký zájem.
Vzhůru za fašisty
Koncem dvacátých let 20. století hvězda Craucherové začala pomalu upadat. Její časopis Seura postupně zkrachoval, přičemž nepomohly ani peníze od vydíraných. Ti navíc byli stále méně ochotni nechat se od podvodnice oškubávat. Ani její salon už nebyl tak lákavý jako dříve. Minna se tak musela poohlédnout po novém působišti. Našla jej poměrně záhy a vůbec jí nevadilo, že politicky je na zcela opačném spektru, než se dosud pohybovala. Podstatné pro ni byly peníze a vlastní prospěch, ne myšlenkové ideály, takže s výměnou kabátu ani chvíli neváhala.
V letech 1926 až 1927 v čele země stála sociální demokracie. Levicová vláda ovšem nevoněla všem a tak se koncem dvacátých let aktivizovala i ve Finsku, stejně jako i v jiných evropských zemích, krajní pravice. V roce 1929 vzniklo polofašistické hnutí Lapua. Tvořila jej zejména dělnická třída, kterou hnutí převzalo od socialistů, jejichž strana byla ze strachu před bolševizací zakázána. Příslušníci nového uskupení nebyli žádní beránci. Pořádali masové demonstrace, ničili redakce spojené s nepřátelskými politickými směry, a dokonce se neštítili ani únosů. Jejich podpora mezi obyvatelstvem však zpočátku byla vysoká, a Minně Craucherové se tak zdálo, že se tvoří nová smetánka, kam může proklouznout a z jejíž činnosti může něco vytřískat.
Kontakty s hnutím navázala podvodnice a špionka opravdu velkolepě. „Když v červenci 1930 pořádali masový pochod, Craucherová organizátorům věnovala dvanáct tisíc pásek na rukávy v barvách hnutí,“ připomíná web Kansallisbiografia.
Dar zaujal pozornost vedoucích představitelů radikální organizace. Craucherová se navíc stala významnou inzerentkou hlavní tiskoviny hnutí, časopisu Aktivisti. „Kdykoliv pak Helsinky navštívili čelní představitelé Lapuy, vítala je ve svém salonu. A brzy se objevily zvěsti, že je milenkou jednoho z hlavních lídrů, Vihtoriho Kosoly,“ uvádí list Ilta-Sanomat.
Minna tak brzy získala dostatek blízkých kontaktů, aby o hnutí věděla vše do nejmenších podrobností. Tím v něm navíc získávala i stále větší vliv - dokonce dostala přezdívku Kapitánka Lapuy. Finská tajná policie ji v té době bedlivě sledovala a brzy zjistila, že byť je navenek Craucherová novým čelným představitelem Lapuy, její kontakty s Čekou nijak neochladly.
Příliš nebezpečná hra
Madame Craucherová to ještě nevěděla, svým nebezpečným počínáním si ale začala psát rozsudek smrti. „Zřejmě si neuvědomovala, jak nebezpeční jsou ve skutečnosti lidé, s nimiž má co dočinění,“ konstatuje list Ilta-Sanomat.
Špionce a podvodnici se celá spleť lží začala rozpadat, když se generálním tajemníkem hnutí Lapua v listopadu 1931 stal bývalý náčelník finského generálního štábu Martti Wallenius. Ten se s Craucherovou od počátku nesnášel. Navíc velmi dobře věděl, co je žena zač. Z armádních kruhů totiž znal všechny informace nejen o jejích podvodech, ale především o zvláštních kontaktech s bolševickou tajnou službou. „Wallenius na základě znalostí o pozadí Craucherové rychle vyvodil důsledky - Kapitánku Lapuy z hnutí vyhodil,“ píše web Kansallisbiografia.
V té chvíli si Craucherová ještě mohla zachránit život, jenže udělala nejhorší rozhodnutí svého života - zapřísáhla se, že se Walleniusovi pomstí. Měla dost informací na to, aby to dokázala. Generální tajemník Lapuy totiž v tu chvíli připravoval fašistické lidové povstání po vzoru Benita Mussoliniho. Craucherová neváhala a na chystaný převrat upozornila vládnoucí finské sociálně-demokratické ministry.
Povstání v Mäntsälä začalo 27. února 1932 a trvalo týden. Skončilo ale velkým fiaskem. Zasáhla totiž armáda, shromáždění muži byli rozpuštěni a vůdci do několika dnů pozatýkáni. „Když se ukázalo, že finská vláda disponuje seznamem osob, které měly být po úspěchu povstání popraveny, a stejně tak seznamem hlavních organizátorů nepokojů, oči všech se zvědavě upřely k Minně Craucherové,“ psal magazín Time v roce 1932.
Ona samotná si ale triumf neužila. „Jedenáctého března 1932 vstoupil do jejího bytu uklízeč a našel ji mrtvou na zemi. Ležela tam tři dny. V hlavě měla dvě díry po kulkách,“ uvádí magazín Ilta-Sanomat.
Policisté nejdříve předpokládali, že vraždu spáchal sám Wallenius, nakonec se ale ukázalo, že střílel Olavi Runolinna, příznivce hnutí Lapua a zároveň psychopat a alkoholik. Byť osoba jejího vraha nebyla tak známá, vražda Craucherové se stala senzací a jen podpořila mýtus, který se kolem ní už vytvořil.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
