Když scénáristé amerických válečných filmů vymýšlí postavy hrdinných letců, samotářských rebelů, kteří rozkazy ve vzduchu spíše ignorují, než poslouchají, ovšem podávají mimořádné, až neuvěřitelné výkony, nemusejí pro inspiraci chodit daleko. Stačí, když si nastudují historii vlastního letectva. V ní se to inspirativními charaktery jen hemží. Patří mezi ně bezpochyby i podle počtu sestřelů druhý nejvýkonnější americký stíhač První světové války Frank Luke. Narodil se 19. května přesně před 125 lety.

Luke se proslavil především jako expert na sestřelování německých pozorovacích balónů. „V době své smrti byl americkým esem s osmnácti sestřely. Byl rovněž jedním z pouhých dvou pilotů letecké služby, kteří v První světové válce obdrželi vyznamenání Medaile cti,“ zmiňuje server Hall of Valor: The Military Medals Database.

Proces s vrahem Charlieho Lindbergha. Na snímku právě vypodívá otec dítěte, letec Charles Lindbergh. Obviněný německý přistěhovalec Hauptmann je na snímku vpravo, muž zachycený z profilu.
Dítě letce Lindbergha unesli přímo z postele, pátrání skončilo děsivým nálezem

Jenže Frank Luke byl také rebelem. Jeho spolubojovníci i velitelé ho sice obdivovali kvůli neuvěřitelným pilotním schopnostem, zároveň je ale štval svými sobeckými akcemi, neuposlechnutím rozkazů a arogantním chováním. „Navrhnu ho na Kříž za vynikající službu, ale hned pak ho chci vidět před válečným soudem,“ prohlásil dokonce o Lukeovi údajně jeden z jeho velitelů Alfred "Ack" Grant.

Doporučení na vyznamenání skutečně sepsal. Místo válečného soudu ale už v tu chvíli čekal Lukea pouze ten nebeský. V září 1918 totiž zemřel. V boji. Své pověsti muže se železnými nervy zůstal věrný až do úplného konce.

Arizonský chlubil 

Příští letecké eso Frank Luke se narodil v arizonském městě Phoenix v roce 1897 jako páté z osmi dětí. „Ve škole si vedl dobře, v čem ale opravdu vynikal, byl sport. Jeho specialitou pak byly pěstní souboje,“ zmiňuje Air Force Magazine.

Už jako kluk byl Luke sebevědomý a cílevědomý. Nesnesl, když byl někdo lepší než on. I k letectvu, kam se přihlásil po začátku První světové války, respektive vstupu USA do ní, ho spíše než pocit vlastenectví hnala touha ukázat, co v něm dříme. „Luke byl sebevědomý, drzý a impulzivní mladý muž. Když v dubnu 1917 Státy vstoupily do první světové války, spatřoval v tom šanci na slávu. Rychle se jako dobrovolník přihlásil k armádní letecké sekci,“ konstatuje Air Force Magazine.

Brzy se ukázalo, že Luke to se zanecháním historické stopy v americkém letectví myslí opravdu vážně. "Byl vynikající. Při výcviku v Texasu ukončil kurz za sedm týdnů, místo obvyklých devíti. Byl prvním z třídy, kdo zvládnul pilotovat sólo,“ připomíná článek Air Force Magazine.

Jan Vella (na snímku vlevo) na letišti Silloth se svými spolubojovníky známými jen pod jmény Reidy, Ashton a Cleife
Pilot RAF Jan Vella byl pro ostatní legendou. O život ho připravila dovolená

Přesto v něm nikdo příštího hrdinu nehledal. Už při výcviku se ukázalo, že je to solitér, který nepotřebuje kamarády, a většina kolegů Lukea, který se rád chvástal a ukazoval, jak je lepší než ostatní, upřímně nesnášela. Jeho neochvějné sebevědomí a arogance mu způsobovaly mnohé problémy i později, když byl v březnu 1917 přidělen ke 27. stíhací letce a převelen do Francie.

„Luke, který za sebou neměl ještě ani jednu bojovou misi, iritoval hned po příchodu veterány z letky svými řečmi o tom, kolik Němců sestřelí. Všechno pak ještě zhoršil, když byl v srpnu 1918 přidělen do formace, která měla tvořit obranu dvou průzkumných letounů. Místo aby je chránil, bez povolení se oddělil z formace, aby prohnal nepřátelský letoun. Později tvrdil, že měl problémy s motorem, ale nikdo mu to nevěřil,“ připomíná Air Force Magazine.

Když se po onom srpnovém "úletu" vracel na základnu, byl si dobře vědom, že kdyby byl zabit v boji, nikdo z letky by ho pravděpodobně příliš neoplakával. A když svým kolegům řekl, že německé letadlo, za kterým se hnal, i sestřelil, všichni si z něj dělali legraci. „Říkali mu Arizonský chlubil. Jeden z pilotů se zeptal přítomných, zda někdo viděl, jak to letadlo sestřelil. A když všichni mlčeli, letci se shodli, že Luke se nejen chvástá, ale i nepokrytě lže,“ píše web Home of Heroes.

Sebevražedná mise

Místo, aby se Luke po srpnovém průšvihu, za který měl tři další dny zákaz sednout do kokpitu, snažil reputaci u svých kolegů z letky zlepšit, začal se jich stranit víc, než kdy předtím. „Byl opravdový samotář,“ zmiňuje web Home of Heroes.

Přátelství s muži ve své jednotce často nahrazoval tím, že bez povolení přistával na jiných letištích a tam se opíjel s francouzskými piloty, kteří neměli zdání o jeho pověsti mezi krajany. „Povedlo se mu ale vybudovat si poměrně dobré vztahy s některými muži z jiných amerických letek, mimo jiné s vycházející hvězdou Edwardem V. Rickenbauerem, pozdějším leteckým esem a jediným mužem, který Lukea překonal v počtu sestřelů,“ zmiňuje web Air Force Magazine.

Nakonec ale přeci jen našel spojence i ve své vlastní jednotce: velitele, majora Harolda E. Hartneye, a svého spolubydlícího z pokoje Josepha Fritze Wehnera. „Kanaďan Hartney, letecké eso, nebyl typem důstojníka, který by lpěl na dokonalé disciplíně. Měl Lukea rád a na rozdíl od ostatních veteránů z letky se dokázal racionálně dívat na jeho schopnosti. Lukeovi tak dával velkou volnost,“ píše Air Force Magazine. Wehnera a Lukea k sobě zase táhlo to, že byli oba v letce neoblíbení. Piloti totiž Wehnera pokládali kvůli jeho německým kořenům za špiona.

Jenže Hartney byl brzy povýšen a novým velitelem 27. stíhací letky se stal Alfred Grant. Muž, který vyžadoval tvrdou disciplínu. S Lukem se nesnášeli. Grant byl rozhodnutý tvrdohlavému sólistovi, který ignoroval rozkazy jak mohl, zastřihnout křídla. Jejich spory ale narušil posun frontových linii. Na přelomu srpna a září se letka přesunula k francouzskému Verdunu. A o několik dní později se Luke - a musel to uznat i Grant - konečně stal slavným stíhacím esem.

Formace stíhacích letounů Hawker Hurricanes, podobných těm, které se staly nechtěnými aktéry incidentu
Stíhací pilot předváděl cvičnou palbu. Jejím terčem se ale bohužel stali diváci

Jednou ze součástí německého letectva byly průzkumné balóny. Podlouhlým tvarem připomínaly jitrnice, tím ale veškerá legrace končila. Piloti je nenáviděli. „Kredit, který si letec vysloužil za sestřelení takového balónu, se rovnal tomu, když sestřelil nepřátelské letadlo. Ve skutečnosti bylo sundat takový balon mnohem těžší, než útočit na pozemní cíle či sestřelit letadlo. Balóny byly sice ukotvené k zemi, aby se vznášely na jednom místě, jenže jejich obrana byla dokonalá - ze země je hlídaly protiletecká děla,“ vysvětluje Air Force Magazine.

Pokusy o sestřelení těchto pozorovacích balónů většinou představovaly sebevražedné mise. „Každý pilot to velmi dobře věděl. Tím, že byly ukotveny k zemi, musel se letec dostat nad nepřátelské území. Jejich pozemní obrana dokázala z nebe udělat minové pole, navíc vždy nedaleko od nich číhaly i nepřátelské stíhačky. Pokud už se nějakému šťastlivci podařilo toto všechno přežít a balón zasáhnout, ohnivá exploze jeho obsahu byla tak rozsáhlá, že útočící letadlo dokázala vážně poškodit,“ konstatuje web Home of Heroes.

K balónům proto létali jen ti nejlepší. Muži s pevnými nervy a často bez pudu sebezáchovy. A jak se v září 1918 ukázalo, ideálním letcem pro tyto úkoly se stal Frank Luke. „Uznali to i ostatní piloti. Luke měl kvalitu, která ho dělila od všech ostatních. Ničeho se nebál,“ zmiňuje web National Museum of the United Air Force.

Bez pudu sebezáchovy

Dvanáctého září 1918 byli Luke a jeho kamarád Wehner vybráni, aby zaútočili na balóny na frontové linii. Pro pozemní vojsko totiž představovaly obrovský problém. Díky pozorování z balónů znali Němci přesnou polohu spojeneckých jednotek a dokázali na ně přesně pálit. Luke se vydal do mise, věrný své pověsti, zcela bezhlavě. Wehner zůstal v pozadí. Luke jako vždy letěl sám. Velmi brzy se mu ale povedlo nepřátelský balón sestřelit a z celé události vyjít bez jediného škrábnutí. „Konečně si na konto připsal první vítězství. S vědomím, jak dopadlo jeho poslední tvrzení, že někoho sestřelil, přistál po úspěšné akci na své straně frontové linie a od dvou vojáků obsluhujících pozici amerického průzkumného balónu, si vyžádal písemné svědectví, že jeho sestřel viděli,“ nastiňuje web Air Force Magazine.

Luke si konečně vysloužil vytoužené poplácání po zádech. To ale ještě nikdo netušil, co předvede v následujících dnech. Jeho letka i velitelé ostatních kvůli nebezpečí při sestřelech balónů se těmto misím začali vyhýbat, Luke se ale nemínil vzdát. „Spustil něco jako svou osobní kampaň proti německým průzkumným balónům. Za jediný zářijový týden si na konto připsal třináct sestřelů, z toho tři nepřátelská letadla a dva balóny sestřelil za jediný den,“ uvádí web National Museum of the United Air Force.

Titul letecké eso si neuvěřitelný Luke mohl připsat už 15. září, pouhé dva dny po svém prvním sestřelu. Ohromen jeho výkonem byl i velitel a v podstatě tvůrce amerických vzdušných sil, legendární plukovník William Mitchell.

Vzducholoď T-34 Roma havarovala a vzplála po střetu s dráty vysokého napětí
Smrt v ohnivé pasti. Při havárii vzducholodi Roma lidé doslova shořeli na popel

To, co Luke předváděl ve vzduchu, bylo až neuvěřitelné. A ještě neuvěřitelnější bylo, že se na základnu vždy vracel zdravý. „Jeho letoun byl přitom mnohdy tak poškozen, že na další misi už musel startovat s novým,“ píše Air Force Magazine.

Ohromeni byli i ostatní letci z 27. letky, někteří ale Lukeovy činy nenazývaly hrdinstvím. „Není to odvaha. Nemá představivost. Nedokáže si představit, že se mu něco může stát. Myslí si, že je nedotknutelný. Pokud by někdy našel sám sebe, mohl by být téměř tak dobrý, jako si myslí, že je,“ vyjádřil se o něm veterán z letky Jerry C. Vasconcells.

Smrt na Lukea brzy dýchla hodně zblízka. „Jeho nejúspěšnějším dnem se stalo 18. září, kdy si na konto připsal pět sestřelů za méně než deset minut. Nejdříve sestřelil dva balóny, zatímco jeho parťák Wehner kroužil nedaleko. Pak v následné bitvě sestřelil dva německé Fokkery. Na cestě na domovskou základnu nakonec sundal ještě německý průzkumný letoun. Jenže jeho kamarád Wehner, od kterého se oddělil při bitvě s Fokkery, už nedoletěl. Sestřelilo ho německé letecké eso Georg von Hantelmann,“ píše Air Force Magazine.

Až dosedne, tak ho zatkněte!

Smrt svého jediného kamaráda Luke nesl těžce. Jelikož se zármutek mísil s náhlou vlnou slávy, která přišla po jeho úspěšných sestřelech, začal se v oněch zářijových dnech chovat snad ještě hůře, než dosud. „Luke měl ke 20. září na kontě už třináct potvrzených sestřelů. Jeho pětice vítězství z osudného 18. září se stala senzací, která se dostala až na titulní stranu The New York Times. Na základnu mířily telegrafem gratulace. A Luke, ten startoval a přistával, kdy se mu zlíbilo, a opouštěl základnu bez toho, že by mu to velitel dovolil,“ konstatuje Air Force Magazine.

Víc než kdy předtím Luke ignoroval příkazy nadřízených a dělal si, co chtěl. Jediný, kdo se ho nadále pokoušel chránit, byl major Hartney. Ten jeho svévolné sólové akce přikrýval a tvrdil, že Lukea do vzduchu poslal on. I Hartneyovi, na kterého zase tlačil velitel Michell kvůli postupující kampani proti německým balónům, ale docházely síly, a tak rychle poslal Lukea s opušťákem do Paříže.

Francouzské hlavní město se všemi svými možnostmi ale Lukea nebavilo. Pár dní se opíjel a pak se najednou nikým nečekán zjevil 25. září na základně. Rychle se vrátil ke svým starým zvykům. Startoval bez povolení, létal zcela sám a lovil balóny, ni6komu nedával vědět, kam vlastně míří. Přistával na noc na cizích základnách a rozzuřenému veliteli Grantovi tvrdil, že má povolení od Hartneye, který jej nadále kryl. „Tam venku je válka. Dělám jen svoji práci. Jo, a jen tak mimochodem, sestřelil jsem další balón,“ měl Luke podle svědků vmést Grantovi do tváře 28. září poté, co si od něj vyslechl kázání.

Přestože se seznam sestřelů u Lukeova jména opět rozrostl, Grantovi došla trpělivost. Devětadvacátého září vydal pro Lukea písemný zákaz vzlétnout. „Grant oslovil základnu ve Verdunu, aby tamní vojáci Lukea po dosednutí okamžitě zadrželi,“ píše Air Force Magazine.

Přestože Luke byl opravdu zadržen, Hartney, který do Verdunu rovněž dorazil, nakonec zařídil, aby mohl ještě téhož večera vyrazit na další lov balónů. Byla to osudová chyba.

Do posledního výstřelu

Ještě než Luke vzlétl, major Hartney ho poprosil, aby počkal, až začne zapadat slunce. Sytě oranžovou barvu zapadajícího slunce na obloze ale brzy doplnila ohnivá záře třech vybuchlých německých pozorovacích balónů, které Luke sestřelil během několika minut. „Přesto, že ho pronásledovalo osm nepřátelských letadel, a čelil i silné palbě ze země, Luke zničil tři balóny a zabil šest nepřátelských vojáků, kteří na něj pálili ze země,“ píše Air Force Magazine.

Jenže tentokrát ho štěstí opustilo. Nepřátelská pozemní palba byla tak silná, že brzy zasáhla jeho stíhací letoun Spad. Luke se už na svou základnu nevrátil. Ze světa ale odešel jako opravdový hrdina, který bojoval po pádu letounu až do posledního dechu. O pár týdnů později, když válka skončila, se to jeho nadřízení dozvěděli od očitých svědků.

Některé výpovědi se ale od sebe lišily, a tak se kolem smrti stíhacího esa vytvořila řada mýtů. Na tom podstatném se ale všichni shodli. Nepřátelská palba nejdříve Lukeovo letadlo silně poškodila. Zasažen a zraněn byl i on sám. Místo, aby se co nejrychleji vrátil na svou stranu frontové linie, a pokusil si tak zachránit život, silně poškozené letadlo namířil na Němci ovládané území, a pálil z něj přitom na vše, co spatřil. „Podařilo se mu přistát nedaleko vesnice Murvaux,“ píše National Museum of the United Air Force.

Princezna Margaret, sestra britské královny Alžběty II. Britská veřejnost jí milovala i navzdory častým skandálům.
Večírky, nevěry, tajemství. Sestra Alžběty II. Margaret byla nešťastnou rebelkou

Těžce zraněný Luke se vysoukal z vraku svého Spadu. K místu se blížili němečtí vojáci a jednadvacetiletý letec, kovboj a rebel, se jim nemínil vzdát. Než podlehl zranění, stihl ještě ze dvou pistolí pálit na přicházející nepřátelské jednotky. „Podle některých svědků zabil sedm Němců, výpovědi se ale lišily,“ konstatuje web Air Force Magazine.

Frajer Luke byl německými vojáky pohřben na hřbitůvku, nedaleko kterého přistál. V době smrti měl na kontě osmnáct potvrzených sestřelů. Luke byl posmrtně povýšen a rovněž dostal několik vyznamenání. Jeho tělo bylo  dva měsíce po skončení války exhumováno a převezeno do USA. Po frajírkovi, arizonském chlubilovi, ale především leteckém esu - specialistovi na sestřel průzkumných balónů, jsou pojmenovány dvě americké letecké základny.