Přistání na Měsíci nebyl podvod. Máme sedm důkazů, které to potvrzují

Navzdory všem důkazům se konspirátorům podařilo udržet při životě své teorie více než čtyři desetiletí. Různé průzkumy veřejného mínění přitom ještě v posledních letech ukázaly, že přibližně šest až 20 procent Američanů, čtvrtina Britů a 28 procent dotázaných Rusů věří, že přistání Apolla 11 natočili na Zemi hollywoodští filmaři.

Zde je sedm důkazů, které konspirační teorie věrohodně vyvrací:

1. Přivezli jsme na Zemi měsíční horniny

Možná nejdůležitějším důkazem je skutečnost, že astronauti z programu Apollo přivezli z Měsíce vzorky měsíčních hornin, které je velice obtížné nalézt na naší vlastní planetě. Během šesti misí dopravili američtí astronauti na Zemi asi 382 kilogramů měsíčních kamenů, půdy a prachu.

Úlomky měsíční horniny jdou do aukce. Na Zemi je přivezla sovětská sonda

Nejstarší ze vzorků vznikl před 4,5 miliardy let. To je o 200 milionů let více než u nejstarší objevené pozemské horniny. Analýzy a experimenty navíc jednoznačně ukázaly, že se od pozemských hornin výrazně liší. Chybí zde například některé minerály, které nemohly vzniknout, protože na Měsíci chybí voda v tekutém skupenství. Na Měsíci pak byly naopak objeveny minerály, které se na Zemi nevyskytují.

2. Můžeme vidět místo přistání

Těžkou ránu všem konspiračním teoriím uštědřila v roce 2009 americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter, když ve vysokém rozlišení vyfotografovala místa, kde přistály mise Apollo. Na snímcích, které NASA zveřejnila v roce 2011, jsou vidět přistávací místa misí Apollo 12, 14, 17.

Patrné jsou na nich nejen části lunárních modulů a vědeckých přístrojů zanechaných na povrchu Měsíce, ale i cestičky v měsíčním prachu vyšlapané astronauty. O rok později pak NASA zveřejnila i fotografie místa přistání první mise Apollo 11.

Mars obsadí roboti. Na rudou planetu vyrazí další tři sondy

Konspirační teoretici mohou namítnout, že když NASA zfalšovala celé přistání, tak i tento důkaz mohl klidně vzniknout ve Photoshopu. Pozorování zbytků a stop po misích Apollo však hlásila i japonská vesmírná agentura JAXA a další organizace, stejně jako amatérští astronomové z celého světa. Pokud máte výkonný dalekohled a jasný výhled na Měsíc, můžete se o tom ostatně přesvědčit sami.

3. Povrch Měsíce je reflexní

Na fotografiích z mise Apollo 11 na první pohled zarazí, že i objekty, které jsou ve stínu lunárního modulu, jsou osvětleny. To je podle konspiračních teorií jasným důkazem podvodu. Tvrdí, že při natáčení muselo být použito několik různých studiových světel.

Přistání na Europě bude velmi těžké. Povrch pokrývají gigantické ledové hroty

Jakkoli se může zdát, že právě na neobvyklých stínech byla NASA nachytána na švestkách, vysvětlení je ve skutečnosti prosté. Povrch Měsíce, stejně jako dalších měsíců, planet a planetek, pokrývá takzvaný regolit. Jedná se o souvislou vrstvu nezpevněného materiálu, který je tvořený prachem, úlomky hornin, meteoritů a meteoritického prachu. Lunární regolit je přitom reflexivní a sluneční světlo se od něj odráží jako od zrcadla a osvětluje okolní objekty.

4. Hvězdy jsou stále všude okolo

Dalším oblíbeným argumentem jsou chybějící hvězdy na fotografiích. Pokud Měsíc nemá atmosféru, pak bychom měli vidět celou oblohu rozsvícenou vzdálenými hvězdami.

První krůček k cestě na Měsíc. Před 50 lety vzlétlo do vesmíru Apollo 7

Tento argument nicméně nebere v potaz základní technologická omezení použitých fotoaparátů. Na tak tmavém pozadí s předměty tak jasně osvětlenými Sluncem musel být fotoaparát zaostřený na astronauty a přistávací modul, aby je zachytil ostře. Proto již nedokázal zachytit slabé světlo hvězd na pozadí oblohy.

5. Měsíční sondy mohou vidět to samé, co astronauti

Stejné krajiny a scény, jež vyfotografovali astronauti z misí Apollo, zachytili v posledních letech robotické sondy, které jsme v posledních letech vyslali na Měsíc.

Zdroj: volné dílo: NASA/JAXAKoláž zachycující pohoří Montes Apenninus. Vlevo snímky z Apolla 15, vpravo složenina fotografií sondy Kaguja.Autor: volné dílo: NASA/JAXA

Například japonská sonda Kaguja v roce 2007 pořídila snímky pohoří Montes Apenninus ze stejného místa jako posádka Apolla 15.

6. Vlajka se nepohybuje

Možná jeden z nejcitovanějších důkazů o možném falešném přistání na Měsíci je údajný pohyb americké vlajky, kterou astronauti vztyčili. Tvrdí, že vlajka na záběrech povlává, jako by se do ní opíral vítr. Na Měsíci je však vakuum, a proto zde žádný vítr existovat nemůže.

Ve skutečnosti se vlajka netřepotá. Pouze byla vztyčena nakrabacená a pruhy na ní vytváří optický dojem, že se pohybuje ve větru. Při prozkoumání různých záběrů, na kterých je zachycená vlajka, je však jasně patrné, že se na rozdíl od svého okolí nijak nemění.

7. Laserové reflektory jsou na svých místech

Mise Apollo zanechaly na měsíčním povrchu laserové zpětné reflektory jako součást experimentu laserového měření vzdálenosti Měsíce. Jedná se o zrcadla, od kterých se odráží světlo laserových paprsků vysílaných ze Země. První z nich nainstalovala v roce 1969 posádka Apolla 11. O dva roky později pak další dopravily na Měsíc posádky Apolla 14 a Apolla 15.

Lockheed Martin představil nový lunární modul pro návrat Američanů na Měsíc

Stejný experiment měl i Sovětský svaz. V tomto případě byly laserové zpětné reflektory namontovány přímo na lunární sondy Lunochod 1 (1970-71) a Lunochod 2 (1973).

Laserové měření vzdálenosti Měsíce probíhá na jednoduchém principu. V podstatě se na objekt, v tomto případě Měsíc, vystřelí laserový paprsek a měří se, za jak dlouho se odrazí a vrátí zpět. Výsledky těchto experimentů, které by nebyly možné bez instalace reflektorů na měsíční povrch, nám poskytly řadu nových poznatky o našem věčném souputníkovi. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že se Měsíc vzdaluje od Země rychlostí 3,8 centimetru za rok nebo že jeho vnitřní jádro je pravděpodobně z dvaceti procent tekuté.

SpaceX poletí do vesmíru s turisty. Na Měsíc se podívá bohatý Japonec