Kiruna se nachází se dvě stě kilometrů za polárním kruhem, jedná se o nejsevernější švédské město. Celá její historie se prolíná s těžbou železné rudy. Nejdříve tu existovaly doly, pak až město, založené roku 1900. O sto let později se začalo mluvit o potřebě přesunout osídlení o tři kilometry na východ, neboť kutání rudy se dostalo už pod samotná obydlí a ulice začaly praskat.

S přesunem souhlasila drtivá většina obyvatel. Největší hlubinná těžba železné rudy na světě jim totiž přináší obživu. Nadchly je také plány státem vlastněné těžební společnosti LKAB na „novou krásnou Kirunu“.

K přesunu kostela bylo použito 53 speciálních transportních vozíků řízených softwarem
Český zářez do Guinnessovy knihy rekordů. Kostel v Mostě posunuli o 841 metrů

V roce 2004 se rozhodlo o přemístění centra, o čtyři roky později existovaly konkrétní plány a začaly se diskutovat s občany a institucemi. V roce 2014 se zahájil samotný přesun: domky, které šly přesunout, převezla nákladní auta, další se musely zbořit a postavit nové. Původní nadšení obyvatel postupem času trochu povadalo. Staré centrum mizelo před očima a pustlo, nové teprve vzniká.

V roce 2018 tu postavili velkolepou novou radnici, z té staré k ní dovezli původní zvoničku s hodinami. Od té doby tu instituce funguje uprostřed staveniště. Obrovská kruhovitá budova dělá čest svému jménu „Krystal“ a září jako dominanta do dáli. Uvnitř se nacházejí obrovské prostory pro komunitní setkávání a také muzeum upozorňující na původní obyvatele – Sámy. Radnice má sloužit jako symbol jednoty obyvatel a přeměny starého v nové.

Krajina průmyslu, zimy a tmy

Dnes tu již funguje i nově postavený hotel Scandic a láká turisty, je však trochu obtížné se do něj dostat přes zátarasy stavby a po chodníku, jenž končí v půlce. Kolem vzniká rezidenční čtvrť, obchodní a kulturní centrum, vše je ale ještě bez života.

Vedení města i těžařská společnost se snaží do místních pumpovat optimismus, aby zvládli současné složité období. Někteří již totiž vzdali už tak dost těžké podmínky života v krajině průmyslu, zimy a tmy. Na dohled se ale nacházejí švédské národní parky a padesát dní v létě tu slunce svítí i o půlnoci.

Oficiální stránky Kiruny plní zprávy o skvělé transformaci v nové a moderní sídlo. Místo o životě v provizoriu se tu píše o tom, že „obyvatelé Kiruny žijí ve vzrušujících časech“ a „proměna města je v plném proudu“. „Vycházíme vstříc potřebám lidí. Jde o to, aby město a těžební průmysl žily v harmonii, jak tomu je již více než 125 let,“ dočteme se také na webu kiruna.se. Další články zdůrazňují, že nová Kiruna se bude vyznačovat „živým a bezpečným městským prostředím“, nebo že zhruba dvacet tisíc obyvatel „má k dispozici plochu jako půlka Nizozemí, tedy státu, kde se celkem tísní přes 16 milionů lidí“ a užijete si tu „více slunečných dní než v královském městě Stockholm“.

V září se tu otevře kulturní a kongresové centrum Aurora, pojmenované podle polární záře („Aurora Borealis“). „Půjde o fantastický motor ve vývoji Kiruny,“ praví se na radničním webu.

Na pivu v Rakousku. Ilustrační snímek
Při chřipce na pivu. Na neschopenky v Rakousku dohlíží stále častěji detektivové

Existují ale i stále častější kritické hlasy obyvatel, které zachytila třeba česko-švédská režisérka Greta Stoklassa ve svém dokumentu z roku 2020 „Kiruna – překrásný nový svět“. Upozorňuje, že plánovači transformace zvolili tu nejlevnější cestu a posouvají město do oblasti původní a již zrušené těžby místo do přírody. Nebo že přesun ještě více vytlačuje původní sámské obyvatele, jejich sídla a stáda sobů.

Celý přesun každopádně svými ambicemi, velikostí a trváním nemá obdoby. Počítá se s náklady v miliardách švédských korun a plánuje se až do roku 2100. Budoucnost těžby až do této doby je nejistá, proto se město snaží orientovat i na vědecký výzkum či univerzitní život, aby s případným útlumem těžařské činnosti nezačalo také skomírat.