Projel 151 zemí světa, o svých putováních napsal více než dvě stovky knih a v exotických krajinách natočil stovky hodin záběrů. Taková je velmi stručná vizitka jednoho z nejslavnějších českých cestovatelů, Miloslava Stingla (na snímku). V roce, kdy slaví osmdesáté narozeniny, se dočkal udělení čestného občanství Karlových Varů. V rámci zahájení 43. ročníku festivalu Tourfilm mu čestné občanství předal primátor města Werner Hauptmann.
„Je to pro mě obrovská pocta. Zvláště ve chvíli, kdy mi čestné občanství uděluje město, ke kterému mám velice vřelý vztah. Vždyť jsem několik let bydlel na dohled hotelu Thermal v Zahradní ulici,“ svěřil se po ceremoniálu Miloslav Stingl.

Paradoxní je, že osmdesáté narozeniny jsou prvními „domovskými“ po pěti desítkách let, kdy slavil kulatiny v nejrůznějších koutech světa. „Místo minerálky, já totiž nepiji alkohol, jsem si k narozeninám připíjel kokosovým mlékem,“ vzpomíná Stingl.

Miloslava Stingla zdobí celá řada titulů. Ty mu zprostředkovaně pomohly k tomu, že se na sklonku osmdesátých let stal indiánským náčelníkem. „Ta story obrazila prakticky celý svět. Už mě ani nebaví o tom vyprávět. Ale ve stručnosti: V indiánském kmeni, kde jsem hodně pobýval, a snažil se domorodcům v rámci svých možností pomáhat, zemřel náčelník. A indiáni si vzpomněli na toho bláznivého bělocha, který jim pomáhal například s mezinárodním právem, nebo jim dodával léky. Přes zastupitelský úřad kontaktovali ministerstvo zahraničí, jeho pracovníci pak volali mě. Bylo to 1. dubna, tedy na apríla, takže jsem v okamžiku, kdy mi to sekretářka řekla, pokládal zprávu za dobrý vtip,“ vzpomíná Stingl.

Ale byla to pravda. A tak se ve Strahovském klášteře uskutečnila korunovace indiánského náčelníka. Miloslav Stingl ovšem neznělo moc indiánsky, a tak přijal jméno Okima, což v překladu znamená Ten, který vede.

Říct, která z jeho nesčetných cest byla nejnáročnější, je podle Stingla prakticky nemožné. „Náročné byly všechny. Kdyby nebyly, ani by mě cestování nebavilo. Člověk má překonávat sám sebe,“ říká cestovatel. Mezi jeho nejoblíbenější výpravy vždy patřily cesty do panenských oblastí. „Uchvátila mě Oceánie. Před čtyřmi desítkami let, kdy jsem začal cestovat, to byl svět jako před tisíci lety. Cesty tam byly zajímavé nejen z pozice mé práce etnologa, ale také z lidského hlediska,“ přibližuje nejkrásnější okamžiky svého života Miloslav Stingl.

I v osmdesáti letech se Miloslav Stingl nechce své vášně pro poznávání nových zemí vzdát. „I když už jsem byl ve 151 zemích, stále jsou takové, které bych rád navštívil poprvé. Heslo všech cestovatelů je splnit si svůj sen. I já mám cestovatelské sny. Pokud to zdraví a finanční situace dovolí, rád bych počátkem příštího roku opět vyrazil na cesty. Kam? Na to vám neodpovím. Nechci to totiž zakřiknout,“ doplňuje cestovatel, který se společně s pány Hanzelkou a Zikmundem dostal do Síně slávy českých cestovatelů, kterou zájemci najdou v Lednici. Tam je vedle nejrůznějších relikvií z celého světa k vidění i originál jeho náčelnické čelenky.

Jeho cestovatelské „choutky“ ovšem nyní trochu brzdí zdravotní potíže, se kterými se potýká. „Mám něco se žaludkem, ale hlavně jsem dostal nějaký zánět do nohou. A to, jak sami musíte uznat, je pro cestovatele dost nepříjemná záležitost,“ dodává Miloslav Stingl.