Spíše komorně a bez nostalgie, tak budou města v Karlovarském kraji vzpomínat na 17. listopad 1989. V tento den před třiadvaceti lety začal boj za svobodu a demokracii. Díky studentům a lidem, kteří se nebáli vzepřít komunistickému režimu, byla v Československé republice demokracie sametově vybojována.

Karlovy Vary: Koncert Hrůzy

Před hlavní poštou v Karlových Varech, kde se konaly v listopadu 1989 mítinky a demonstrace, budou v sobotu opět planout svíčky. Už tradičně se v 17 hodin koná malá vzpomínková slavnost, na níž se téměř pravidelně scházejí ti, kteří se zde před třiadvaceti lety snažili probudit Karlovaráky z komunistické letargie. Už od roku 2009 zde chybí Jindra Konečný, jedna z hlavních postav karlovarských listopadových událostí. Tohoto skvělého muže zde připomíná pouze deska s výmluvným textem: „PhDr. Jindřich Konečný, básník, disident a slušný člověk. 1940-2009".

„Ani letos nejde o žádné ohlášené shromáždění, neplánujeme ani pódium. Stejně jako loni to bude jenom prostá vzpomínka s textem, který si přečte ten, kdo bude chtít…" uvedl organizátor Jiří Kotek. Právě on s Jindřichem Konečným a Janem Horníkem a dalšími disidenty zde v listopadu 1989 informoval Karlovaráky o hektickém dění v Praze.

Jedna novinka však letos před poštou přece jenom bude. Aktivistický workshop pro mladé. Podle Kotka současná karlovarská normalizace pohřbila euforii listopadu 2010. „Tehdy jsme při zapalování svíček slavili na pódiu s muzikanty volební porážku parlamentních stran v komunálních volbách. Letos komunisté vyhráli krajské volby. A jsou tady zpátky," uvedl zachmuřeně.

Karlovarský magistrát žádné oficiální akce k 17. listopadu nechystá. S jedinou výjimkou a tou je sobotní koncert Michala Hrůzy v Lidovém domě.

Sokolov: Kultura odporu

V Sokolově začaly listopadové události v muzeu. V úterý 21. listopadu 1989 sepsal historik Okresního muzea v Sokolově Erich Kříž se svými spolupracovníky prohlášení, ve kterém ostře protestovali proti brutálnímu zákroku komunistické policie v Praze. Hlavním motorem začínající revoluce byli studenti – vysokoškoláci přijíždějící ze stávkujících pražských i plzeňských fakult a s nimi solidární mládež z místních středních škol a učilišť. Učitelé a studenti sokolovského gymnázia, rovněž pobouření neoficiálními zprávami z Prahy, si na středu 22. listopadu pozvali do školy na besedu místní představitele komunistické strany a jejího svazu mládeže. Ve čtvrtek 23. listopadu se na náměstí Budovatelů spontánně sešly asi tři stovky lidí, zejména studentů a učňů. O dva dny později jich bylo již 800.

Během generální stávky v pondělí 27. listopadu manifestovalo na náměstí Budovatelů asi šest tisíc lidí.

A jaké akce chystá Sokolov? Velmi zajímavé představení k výročí sametové revoluce mohou zájemci zhlédnout již dnes. Promítne ho Ekokino v sokolovské Alfě. Název snímku je Kultury odporu. „Děj pojednává o tom, jak rozlišné kultury celého světa bojují svým uměním za svobodu, a vyvolává řadu otázek," říká Tomáš Kábrt ze Sokolova. Může umění dosáhnout skutečné změny? Mohou hudba a tanec být zbraněmi míru? Začíná se v 19 hodin. Další přednášku chystá přímo na sobotu Sbor církve adventistů 7. dne v Sokolově. „Přednáška začíná v 11 hodin na obvyklém místě v sokolovské čtvrti Šenvert," řekl Tomáš Kábrt.

Cheb: Totalitní večírek i kabaret

Západočeské divadlo v Chebu připravilo na sobotu 17. listopadu výjimečný dvojprogram nazvaný Monstrkabaret Ády a Klémy aneb Rozverný totalitní večírek. V jeho rámci uvede v jednom večeru dvě inscenace ze svého repertoáru, obě v režii Šimona Dominika. Jako první v 19.30 ve studiu d černou komedii Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů.

A ve 21.30 hodin přijde za oponou Velkého sálu na řadu naopak jedna z nejnovějších inscenací, groteskní politický kabaret Karla Steigerwalda Horáková, Gottwald.

Kameraman Milan Daněk z Chebu dění ve městě po 17. listopadu 1989 natáčel. „Pracoval jsem tehdy na ‚dráze', takže jsem si kvůli tomu s kolegy musel měnit služby," vzpomíná. „Pamatuji si euforii, jakou jsme zažívali na prvním setkání v chebském divadle – zpívala se československá hymna, dojetím jsme brečeli. A také si vybavuji, že jsem si říkal, že teď už nebudu mít na co nadávat," pokračoval Daněk. Jak ale podotkl, tento pocit ho po pár měsících opustil.

A jak se na revoluci dívá dnes? „Upřímně, kdybych věděl, jak to u nás bude vypadat po těch letech, asi bych si tu obrovskou radost rozmyslel…"