Strážníci Městské policie včera absolvovali povinné cvičení. Měla jsem možnost a jejich cvičení jsem se účastnila. 

Od sedmi hodin ráno se konal na Rudé hvězdě v Tuhnicích nácvik vytahování pachatele z auta, dále se zde strážníci zaměřili na taktitu. Ta se týkala nácviku vstupů do objektů a místností. Toto cvičení hlídek je důležité, aby strážníci při zásahu nezranili či neohrozili zachraňovanou osobu.

V dopoledních hodinách se všichni zúčastnění strážníci přesunuli na střelnici. Zde nacvičovali střelby, jak jednotlivci, tak i dvojice. Střílelo se z pěti, deseti a patnácti metrů. Museli trefit na terči pomyslný střed, který je na terči vyznačen jako hrudník. V případě, že někdo minul, musel dělat kliky. Celkem dobrá motivace pro chlapy, aby se strefili. Ještě na střelbách je měl na starosti Miroslav Ponert, který je instruktorem profesní sebeobrany, taktiky i střelby.

Na střelbách mi také umožnili, abych si zastřílela. Ne z lidí, ale ze zbraně. Ve srovnání s akčními filmy, ve kterých střelba vypadá jako hračka, to ale není nic jednoduchého. Už jen samotný zpětný ráz, když z pistole vyjde rána. Je to ale báječný pocit. Skvělý adrenalin. Držíte v ruce životu nebezpečnou zbraň. Úžasné a adrenalinové! Takto bych popsala svůj zážitek.

V odpoledních hodinách se všichni přesunuli do budovy bývalého pivovaru, kde probíhal trénink zachraňování osoby za pomoci slaňování. Toto jsem absolvovala také. Hrála jsem zachraňovanou osobu.

Musím říct, že strážníci jsou skuteční profíci. Je vidět, že je tyto nácviky skutečně baví. 

Mimo jiné jsem si i slanila. Musím ale uznat, že jsem z počátku měla obavy. Výšky dvakrát moc nemusím a představa, že můj osud je v rukou pouhého lana, mi vskutku moc nedodala. Když jsem překonala strach z výšek a do díry, která byla připravena, že se z ní slaním musím říct, že je to zážitek a zkušenost k nezaplacení.

„Jsem spokojený, kluci to zvládli na jedničku,“ řekl mi po skončení cvičení instruktor lezecké techniky Petr Šusta.

Slaňování strážníků Městské policie je spojeno se součinností Hasičského záchranného sboru. Stalo se, že strážníci museli jednou slaňovat pro pána visícího na římse.

Je vidět, že je jejich práce baví. Na cvičení s největší pravděpodobností chodí rádi a na trénincích opravdu nelení a absolvují veškeré části, které s tím jsou spojeny. Po skončení celého výcviku je ale vždy čeká úklid všech potřebných věcí. Musí srovnat všechna lana, karabiny, helmy, páky na spouštění lan a další komponenty, se kterými pracují.

Celé toto cvičení mě nadchlo. Otevřelo mi to zcela jiné obzory o jejich práci. Kromě toho jsem si uvědomila, že opravdoví strážníci mají svou práci rádi. Stále se učí a nacvičují, aby v případě pomoci byli vždy připraveni a mohli zachránit ne jeden lidský život.

Lucie Valeriánová