„Posloucháme ze zpráv další a další příběhy trapnosti na téma sčítání lidu. Nyní jsem byl do této mašinérie vtažen i já,“ začal líčit Jiří Lacina z Chebu. „Pokuta deset tisíc korun by měla stačit, abychom brali věc vážně. Bere ji ale vážně i druhá strana?“ Sčítací komisař Jiřímu Lacinovi vhodil do schránky termín, kdy se dostaví. „Manželka si musela vzít volno. Když přišel, dal formuláře jí a dětem. Mě u sebe neměl. Důvod neznal,“ řekl. Snaha o sdělení dalšího termínu? „Zazněl jen příkaz: Ať si pán potom skákne na poštu,“ popisuje chebský občan.

„Skřípal jsem zuby, ale budiž. Odběhl jsem z práce a zeptal se, kde si můžu formulář vyzvednout. Na tu frontu na dvoře jsem neměl čas. Za dva dny jsem to zkusil znovu. Tentokrát se vydávání přesunulo do ´luxusnější´ chodby.“ Před ním bylo více než 25 dalších, 95 procent z nich stálo venku. „Po hodině a půl mě nepříjemně bolely nohy a záda, do zátylku pálilo slunce.“ Žádná možnost si sednout ani dojít na toaletu. „Lidé si dělali legraci, že takhle se nestálo ani za minulého režimu na banány,“ dodal.

„Pokud sčítací komisař neměl předvyplněné formuláře, měl pro pána vydat bianco formulář,“ řekla k případu mluvčí České pošty Marta Selicharová. Vyjádření k více či méně důstojným podmínkám výdejních míst Deník nedostal.