Prostě to tak je. První, s čím se návštěvník v Karlových Varech seznámí, je parkoviště Kome vedle Gejzírparku. Sem zamíří až na padesát autobusů denně a od rána to zde bzučí jako v úle.

Vozy vyklopí desítky lidí, kteří se rozhlédnou a co vidí? Žádné vítací billboardy, téměř žádné podrobné informace na tabulích, co si nenechat ujít a co navštívit, žádné mapy, kudy se kam dostat.

Téměř trapný první dojem z věhlasného lázeňského města mírní toalety (použití deset korun či padesát centů), u nichž se tvoří fronta, protože ty druhé jsou zavřené, několik stánků se suvenýry a pak také úsměv Růženky Dolinové. Ta trpělivě návštěvníkům odpovídá na dotazy a do rukou jim vkládá mapy a brožury s detailními informacemi o Karlových Varech. Její manžel Jaroslav si dokonce dá tu práci, aby jim tužkou na mapě zakreslil, kudy se kam dostanou. Když od něj zahraniční návštěvník žádá fotografii, klidně se s ním vyfotí. „Takže se dostanu i do Číny a jiných států," směje se.

Dolinovi si zde nedávno pronajali informační stánek, v němž propagují společnost Fabrik Tour, porcelán z Nové Role a Růženka Dolinová i porcelánovou školičku pro děti, kterou úspěšně v porcelánce v Nové Roli provozuje.

„Nečekali jsme ale, že budeme jakoby v první linii dotazů a požadovaných informací. Vůbec nám to ale nevadí, ihned jsme se přizpůsobili. Vždyť ti lidé vylezou z autobusů a jsou vlastně bezradní. A někteří průvodci také. Manžel umí rusky, anglicky i německy a dokáže jim vše zodpovědět," vysvětluje Růženka Dolinová. „Alespoň se v těch jazycích procvičím," doplňuje ji Jaroslav. Přijíždí pendlbus městské hromadné dopravy, který už spokojené a informacemi vybavené hosty pravidelně odváží do města. Téměř to nestíhá, na parkovišti jich zůstává stále několik desítek a další autobusy znovu přijíždějí. A opakuje se totéž. Dotazy kam, kudy a co si nenechat ujít. Manželé Dolinovi se hostům znovu věnují. Za dobrou radu nic nežádají.

„My to neděláme kvůli penězům. Ale abychom měli něco v ruce, alespoň mapy, obrátili jsme se na krajský úřad, který ochotně vyšel vstříc a všemi dostupnými brožurami a tištěnými průvodci nás vybavil. Stejně jako třeba Muzeum Becherovky a další firmy. Vždyť vědí, že lidé, kteří sem na parkoviště přijedou, si pak nenechají návštěvu třeba muzea ujít," vysvětluje Růženka. I tak si ale povzdechla. „Mohlo by to tady být daleko více vybavené a útulnější. Ale zkusíme to změnit," zároveň rezolutně dodává.