Karlovarská pěší zóna, která už nějaký rok nese název třída T. G Masaryka, bývala do sametové revoluce plná lidí, jež si zde pořizovali tradiční dennodenní nákupy. Jenomže za posledních dvacet let se skladba prodejen neuvěřitelně změnila a běžný Karlovarák sem nezavítá. Nemá důvod. Z běžných obchodů zde zůstala snad jen pekárna a galanterie.

Pamětníci si jistě vybaví tradiční provozovny, které sídlily na pěší zóně. Mnoho lidí nedá dopustit na Vindobonu s okénkem pro točenou zmrzlinu, kde je dnes drogerie Rossmann. Jiní naopak namítnou, že bufet Vindobona by za současných hygienických norem neobstál zřejmě ani jeden den. Za totality bývalo naproti Národnímu domu řeznictví (dnes vietnamská provozovna). Na jedné straně se prodávalo maso, na druhé se stála fronta na uzeniny. Místo McDonaldu býval mléčný bar, kam lidé chodívali na poháry, pod ním fungoval obchod ovoce – zelenina a v domě, kde je nyní sport bar, se nacházela velká prodejna potravin, která měla dokonce i další prostory v prvním patře. Tam si lidé chodívali pro lahůdky za stravenkové lístky, za něž se platilo třeba i v Continentalu pod Zámeckým vrchem.

„Ta doba byla jiná než je teď. Nevím, jak jsme to mohli všechno zvládnout, když se autem nikam příliš nejezdilo a nákupy jsme pořizovali bez aut. Maminka mě vyzvedla ze školy, dojeli jsme autobusem na Tržnici a nakupovali jsme buď v ní a nebo na dnešní Masaryčce. Tam byly všechny obchody, které jsme potřebovali. Do potravin, kde je nyní sportbar, jsme šli pro mléko v plastovém obalu a pro pár rohlíků a chleba. Nad tím byla zelenina. Když byla před ní fronta, automaticky jsme se do ní zařadili, protože jsme věděli, že dostali banány nebo pomeranče. Dostal jsem od maminky dvacet korun a dělali jsme, že se neznáme, abychom mohli koupit dvě kila exotického ovoce,“ vypráví pamětník Radek Mašek. „Naproti mléčnému baru stávalo knihkupectví, kousek dál pekárna, kde mi maminka kupovala marcipán, a pod pasáží býval obchod s hračkami. Naproti byla drogerie. Dnes tyto provozovny nahradily řetězce nebo drahé obchody,“ dodává Karlovarák.

Majitel galanterie Ota Hrdina mu dává za pravdu. „Bohužel, je to tak. Z pěší zóny se stala kavárnová promenáda a tradiční obchody nahradily řetězce. Samozřejmě to mrzí i nás, že z těch běžných obchodů jsme snad zůstali jen my a pekárna. Ono se ale není čemu příliš divit, protože kdo by měl na to platit tak vysoké nájmy,“ poznamenává podnikatel.

Z většiny, kteří obchody na třídě T. G. Masaryka kupovali, se totiž stali rentiéři – své nově nabyté nemovitosti výhodně pronajali. „My jsme to také od města kupovali, zůstali jsme u galanterie. Ta zde snad funguje už padesát let. Jen moje maminka tady pracovala čtyřicet let. Štafetu jsem po ní převzal já. Jak to dělám, že se zde uživím s naším sortimentem? Žádný šlágr to není, ale uživím se. Kde jsou ty časy, kdy zde bývaly i čtyři prodavačky. V obchodě nyní pracuji hlavně já a mám k tomu jen brigádnici. Musel jsem zredukovat náklady. Ale tím, že jsem ve svém a nemusím platit vysoký nájem, se to zvládnout dá,“ uzavírá majitel prodejny galanterie.

Na legendární Vindobonu ale Karlovaráci dodnes rádi vzpomínají. Dokonce je jí věnována webová stránka - www.kuchari.wz.cz. A zde se píše: Legendární bufet, který skončil po roce1990, byl v provozu dříve než světoznámý americký McDonald. Stál na rohu dnešní Masaryčky a Bulharské. Místní mu říkali důvěrně Matka Vindobona. Hlavní stravovací část, kde po obou stranách byly prodejní pulty, uprostřed vysoké stoly a u jídla se stálo, pokladna a výdejní okénka hlavních jídel, na protější straně nabízely prodejní pulty obložené chlebíčky a saláty, Makedoňák byl vynikající a vedle skvěle vyhlížející zákusky, zvláště laskonky a punčové řezy. V zadní části byl výčep piva a ostatních nápojů od rumu až po čepovanou Kofolu či šíleně barevné Limo. Na velké tabuli paní pokladní zasunovala a měnila názvy prodávaných jídel. Bramborák stával korunu, rybího salátu bylo deset deka za 1,90 Kčs a oběd přišel hladového strávníka na desetikorunu. Průměrný hrubý plat byl v roce 1965 - 1.453,- Kčs. Nejdražším byl snad vepřový řízek, brambor a okurka. Ale vařila se tu i jídla, která byste dnes v hospodách či honosnějších podnicích hledali marně. Třeba skopové na majoránce (sekaná skopová žebírka), smažené vemínko, vepřové v kapustě, knedlíky jen s omáčkou a vynikající byly také karbanátky vše chuti výborné, protože kvůli velkému zájmu strávníků bylo vždy vše čerstvé. Často zde byla veliká tlačenice a museli jste si lokty udělat ten svůj malý plácek, odsunout vyjedené talíře či sklenice od piva. Hned za vchodem do Vindobky byla její voňavější část. Prodávalo se zde kakao, káva, zákusky, koláče a další sladké zboží. Bylo zde umístěno i několik stolků, kde sedávaly většinou matky, aby nakrmily sebe i své potomky. V letech 1960 až 1980 se tradovalo, že pokud jste se chtěli s někým potkat, stalo se tak u Vindobony. Přívlastek kultovní bufet si „Matka Vindobona“ udržela až někdy do 90. let minulého století. Za štamgasta se považoval snad každý Karlovarák. Legendární bufet končil po roce1990 a dnes je zde drogerie Rossmann.