Novou, přelomovou metodu zkouší teprve chvíli a už mají výsledky. „Bioléčbu jsme zatím nasadili u patnácti pacientů. Mohlo bych jich být ale daleko více, ze statistik počtu nemocných by to mohlo být až padesát šest lidí,“ říká primář kožního oddělení Tomáš Pospíšil. Moderní léčba má dvě zásadní úskalí, která zatím brání v širším uplatnění. Ne všechny pojišťovny jsou bioléčbu ochotny proplácet, a pak to je nedostatek dermatologů, který se ale podle Pospíšila už podařilo v karlovarské nemocnici částečně vyřešit. I tak je ale v kraji problém s nedostatkem kožních lékařů alarmující.

„Umíme lupénku léčit, ale neumíme ji bohužel ani díky bioléčbě vyléčit. Nemoc je trvalá. Pacient si sám píchá medikamenty dle harmonogramu. U každého je to jiné – u jednoho to může být aplikace jednou za tři měsíce, u jiného jednou za čtrnáct dní. Injekce si pacient píchá třeba do břicha,“ vysvětluje. Metoda je účinnější a je vhodná pro ty, u nichž nefungují dosavadní léčby nebo je vůbec nesnesou.

„Lupénka jde většinou ruku v ruce s dalšími onemocněními a i na ta může bioléčba účinkovat. Máme tu pacienta, který měl ucpané cévy, a ony se mu díky biologické léčbě uvolnily. Jde přitom o člověka, který se bez nemocniční péče doteď nemohl obejít,“ dodává primář. Upozorňuje, že bioléčba není vhodná pro všechny a nejsou vyloučené nežádoucí účinky, které se týkají hlavně narušení imunitního systému.