Původně zcela nevinný výlet k nejvyšší hoře Evropy Mont Blanc změnil Pavlu Liprtovi z Karlových Varů život. Zážitky z cestování v roce 1997 ho tehdy tak pohltily, že od té doby vyráží pravidelně do míst, která většina turistů opomíjí.Zážitky, praktické rady a vyprávění z cest, které se mu staly vášnivým koníčkem, navíc přibližuje čtenářům na blogu bubinga.blog.cz.

Na svém seznamu už má pěknou řádku většinou evropských zemí. Ale rozhodně se nebrání ani obdivovat krásy Česka.

„Cestuji do dalekých i blízkých míst jako do pohádky, ale za nějaký čas se vždy rád vracím domů zpátky. Vydávám se hledat zajímavá místa tam i sem, nebloudím, stačí jít rovnou za nosem. Tím chci říct, že se mi líbí všude, ale vždy se rád vracím domů. Také putování po Čechách, Moravě a Slezsku je úžasné. Když chce někdo cestovat, nemusí dvacet hodin letět někam do džungle," představil své motto muž, který si jako zaměstnání zvolil stavařinu.

„První naše cesta na Mont Blanc skončila nezdarem, na vrchol jsme se nedostali. Kamaráda začalo bolet koleno a s heslem všichni za jednoho, jeden za všechny, jsme se vrátili. Zbytečně neriskujeme," popsal premiérový výstup.

Hory si cestovatel vybírá tak, aby se obešel bez horolezeckého vybavení. „Jen na ledovec jsme měli mačky a lano," zavzpomínal.

Před lety vyrážel za dobrodružstvím a za krásami autem. Dnes pořádá výpravy především letecky. A cena letenky často rozhoduje, kam výprava zamíří. „Dnes se dají sehnat letenky za úžasné ceny. Další podmínkou pro výběr je, že v zemi musí být bezpečno," poznamenal.

Hory jsou jeho srdeční záležitost

Kopce a hory mu podle svých slov přirostly k srdci. V každé zemi, kam zavítá, se proto snaží s kolegy zdolat místní nejvyšší či zajímavou horu.

Podíval se tak například na nejvyšší horu Španělska Pico de Teide, která se nad mořem tyčí až do výšky 3718 metrů. „Mnoho lidí neví, že tato hora neleží na pevninském Španělsku, ale na ostrově Tenerife, který je součástí Kanárských ostrovů," vysvětluje Pavel.

Kanárské ostrovy zná podle něj řada turistů pouze jako přecpané místo, kde na plážích je hlava na hlavě. „Stačí ale zajet pár desítek kilometrů do vnitrozemí a je to úplně něco jiného," radí cestovatel.

Při svých putováních Pavel navštívil Andorru, Arménii, Egypt, Francii, Gibraltar, Itálii, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Maroko, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko a Turecko. Z ostrovů pak zavítal na Fuerteventuru, Gran Canaria, Lanzarote, Krétu, Kypr, Rhodos, Sardinii, Sicílii a Tenerife.

Kromě vrcholků chce parta kolem Pavla ochutnat také místní gastronomické speciality. „Ale ne ty, které se běžně podávají turistům, hlavně ty, které opravdu jedí tamní obyvatelé," zdůraznil.

Sýr s červy

Před odjezdem na Sardinii si Pavel Liprt přečetl, že jen ti nejstatečnější a nejodvážnější znalci sýrů budou chtít ochutnat Formaggio Marcio neboli Casu Marzu.

„Hned po příletu na ostrov jsme se shodli, že objevení a ochutnání této laskominy bude jedna z našich priorit. Tento sýr, který je záměrně infikován larvami sýrohlodky, je specialitou na Sardinii. Vzniká naříznutím sýra Pecorino sardo, do nějž jsou vpraveny zárodky sýrohlodky drobné. Červíčci přispívají v sýrové hmotě exkrementy ke kvasnému procesu uvnitř sýra. Výsledkem je aromatická hmota krémové až tekuté konzistence," popsal pro nás velmi netradiční výrobu sýra.

„Když je sýr ve správném stadiu rozkladu, tak si buď člověk počká, až z něho červíčci vylezou, nebo sýr pojídá i s červy. Z těchto údajně hygienických důvodů ho nelze dovézt do České republiky. K dostání je tudíž pouze na Sardinii, a to neoficiálně. Jeho výroba a distribuce je zakázána směrnicí EU," upozornil.

„My jsme se pokoušeli poprvé na tento sýr zeptat v jedné prodejně, ale tam se nám vysmáli a dali nám najevo, že nemáme šanci sýr sehnat. Podruhé jsme se pokusili zeptat v jedné restauraci ještě před objednáním jídla a pití, ale obsluhující nám řekla celkem rezolutně, že ho nemají. Až před půlnocí, když jsme udělali rozumnou útratu a bylo jasné, že nevypadáme na nějaké kontrolory EU, dopadl náš druhý dotaz podstatně lépe a po chvíli se objevila před námi miska s báječným pokladem jménem Casu Marzu. Ihned jsme začali zkoumat, kde jsou červíčci. Původně jsem si myslel, že budou větší, ale na velikosti přece nezáleží. Sýr však byl již patrně v pokročilejším stadiu zralosti, červíčci byli líní a neběhali. Tak jsme je za trest snědli všechny, žádný neutekl," přiblížil Pavel svůj gastronomický zážitek.

A co ho na cestování nejvíce láká? „Především je to radost, pohoda, poznání, protažení těla a pozorování krásy věcí okolních. Prostě jsem hladový po cestování s nebezpečnou chutí po poznávání světa," uzavřel své vyprávění Pavel Liprt. Martin Polák