Covidový rok převrátil lidem na Karlovarsku život naruby. Řekli, jak se jim žije

Hana Střechová, vedoucí Informačního centra pro mládež Cheb

1) Životně jsem naladěná spíš jako optimista, ale už tenkrát jsem tušila, že se na nás řítí něco, co nebude tak snadné zastavit. Čekala jsem, že nás budou čekat krušné chvíle, že to bude tvrdé, ale nečekala jsem, že to bude až tak dlouho trvat. Pohled na koronavirus se nezměnil, ale pohled na lidi ano. Celý život se snažím chápat a respektovat, ale „poslední“ dobou mám opravdu problém s chápáním a respektováním některých našich představitelů. Mrzí mě, že jsem asi málo pracovala na prosazení vzdělávání k občanské gramotnosti a uvědomění si zodpovědnosti. Snad bude ještě příležitost to napravit

2) Já si nestěžuji. V osobním životě se naopak raduji. Pandemie mi dala rok navíc s mými dětmi, které, přesto že studují vysoké školy, jsou pěkně doma, u mě :-). Můj pracovní život se skutečně změnil. Omezení, která mi nedovolují pracovat s dětmi a mládeží ve volném čase platí a my je striktně dodržujeme. Využíváme on-line prostředí a po pár měsících mě to baví čím dál víc. Myslela jsem si, že bude méně práce. Dnes ale s láskou vzpomínám na ty půlhodiny, kdy jsem jela autem ze štace na štaci a nic nedělala.

Hana Střechová, vedoucí Informačního centra pro mládež ChebZdroj: Deník/Jana Bežáková

Vladimír Hána, taneční mistr, Cheb

1) S takovouto situací jsem vůbec nepočítal. Myslím, že ale toto nepředpokládali ani politici a ani epidemiologové. Určitě se na tento virus dívám s respektem a je mi líto všech, kteří měli velké problémy a dokonce nemoci podlehli. Ale bohužel na světě viry byly vždy. Lidstvo už se do virů zrodilo. Já jsem sám prodělal koronavirus, ale měl jsem trochu lehčí průběh. Ale stejně nevěřím tomu co nám vše říkají v televizi. Určitě to má úplně jiné pozadí než jenom nemoc.

2) Bohužel mi změnila život úplně. Mám zavřenou taneční školu, nepořádám žádné soutěže, žádné společenské a sportovní akce a ani nejezdím na soutěže jako porotce, protože žádné nejsou. Je mi to moc líto, že nemohu nic dělat. Moc se mi stýská po tanečních párech a po tom, abych je zase mohl něco naučit a aby tanečníci získávali medaile a poháry.

Vladimír Hána, taneční mistr, ChebZdroj: Deník/Jana Bežáková

Mirek Vostrý, kreslíř, Cheb

1) Ne, nemyslel jsem si, že za rok na tom budeme ještě hůř. To si, myslím, nepřipouštěl nikdo. Bohužel podle neschopnosti vlády, kterou dnes a denně vidíme a která není ochotna přenechat "válku" s virem odborníkům a nařizuje jeden větší nesmyslný zákaz a příkaz než druhý, se obávám, že to v dalších letech může být ještě horší. Jakmile se nám podaří nějak ten vir zkrotit, tak nastane další problém, a tím je ekonomika státu, chudoba lidí, kteří přišli kvůli nesmyslným nařízením vlády o práci a dluh státu budou splácet ještě děti našich dětí. Můj pohled na koronavirus se nezměnil. Od samého začátku jsem ho nepodceňoval a tušil, že je to průšvih.

2) Pandemie změnila život všem, mě nevyjímaje. Já, jakožto ilustrátor, pracoval v homeoffice i před pandemií a s lidmi jsem se stýkal minimálně, neboť jsem tu byl stále zavřený nad svou prací. Takže pro mě žádná změna, ale celkově vnímám, že je to vše naruby. Takže změnou pro mě je hlavně to, že se mi výrazně zmenšila svoboda. Nemohu jít, kam chci, nemohu dělat, co chci a tak dál.

Mirek Vostrý, kreslíř, ChebZdroj: Deník/Jana Bežáková

Tomáš Lehečka, student 4. ročníku ostrovského gymnázia, dobrovolník na covidovém oddělení karlovarské nemocnice

1) Že bychom byli po roce, tam, kde jsme nyní, jsem určitě nepředpokládal. Myslel jsem, že s tím budeme půlroku žít a pak to vyšumí. Měl jsem víru, že se to zvládne za relativně krátkou dobu. Netušil jsem, že po roce bude mít pandemie takový dramatický vývoj. Pochopil jsem, že je to velmi vážné onemocnění a že to není sranda. V mém okolí je řada lidí, kteří kvůli covidu už nežijí. Koronavirus není rozhodně žádný fake.

2) Pandemie mi zásadně změnila život. Přestal jsem chodit do školy a díky tomu, že jsem dobrovolník na covidovém oddělení, jsem za krátkou dobu dospěl. Člověk se nemůže vidět se svými kamarády, se svou rodinou, nemůže zajít nikam. Nikdy jsem si nedokázal představit, že přijde doba, a my budeme mít omezenou svobodu. Stýská se mi po normální době, po klidu, kdy člověk nemá strach, že nakazí svou babičku. Pandemie má ale jednu pozitivní stránku, škola se během velmi krátké doby dokázala etablovat do zcela jiné podoby, už to nejsou časy Marie Terezie. České školství ukázalo, že dokáže pružně reagovat a posouvat se dál.

Tomáš Lehečka, student 4. ročníku ostrovského gymnázia, dobrovolník na covidovém oddělení karlovarské nemocniceZdroj: Deník/ Redakce

Viktor Braunreiter, karlovarský divadelník na volné noze

1) Před rokem jsem samozřejmě nečekal, že budeme dnes tam, kde jsme. Můj pohled na toto onemocnění se zásadně změnilo. Ze začátku jsem byl mírně panický, dnes jsem stoický. Dnes jsem v takové situaci, že to, co se po mně chce, to udělám. Dodržuji pravidla. Stále vyčkávám, co bude. Covid se k nám všem dost přiblížil, máme ho neustále vedle sebe. Mám bohužel spoustu známých, kteří leží na intenzivní péči.

2) Pandemie mi zásadně změnila život. Jsem divadelník na volné noze. Na jaře jsem na to nebyl vůbec připraven, a přiznávám, že mi bylo hodně psychicky ouvej. Ale situace naučí člověka uvažovat jinak – musí se naučit přistupovat ke své práci z jiného pohledu, musí se naučit jinak plánovat. Přes léto jsem měl naštěstí hodně zakázek, tušil jsem, že další vlna přijde, a tak jsem si vydělané peníze moudře uložil.

Viktor Braunreiter, karlovarský divadelník na volné nozeZdroj: Deník/ Redakce

Andrea Pfeffer Ferklová, primátorka Karlových Varů

1) Zákeřná nemoc za ten rok zasáhla životy nás všech. Loni na jaře jsme si říkali a přáli si, ať už to skončí, pak přišla další vlna a opět jsme se těšili na to, až to přejde. Nyní je březen 2021 a pořád nevidíme světlo na konci tunelu, pokládáme si otázku „co bude dál a kdy už to skončí“? Na konci roku 2020 začalo očkování, v kterém se i nadále pokračuje. Věřím, že očkování tak jako v Izraeli zamezí šíření této nemoci nebo omezí riziko nákazy na minimum. Jak sleduji i média a sociální sítě, vidím, že se také změnil pohled občanů k očkování a postupně narostla ochota nechat se očkovat, což je velmi dobře.

2) Když jsem na konci roku 2018 nastoupila do funkce primátorky, určitě jsem nečekala, co nás bude v následujících letech očekávat. Téměř celý rok 2020 jsem mimo další aktivity řešila pandemii koronaviru, její dopad na fungování našeho města, na zaměstnanost, pomoc seniorům a občanům v karanténě a izolaci, a mnoho dalších záležitostí. Jako možným přínosem je aktuální řešení různých situací formou videokonferencí, i když zde byla možnost i dříve, nyní je naprosto běžné setkání formou virtuální komunikace. Nikoho určitě před rokem nenapadlo, že roušky či respirátory budou nedílnou součástí našeho každodenního života. Věřím, že si všichni občané přejí, aby vše již skončilo a mohli jsme se vrátit k našim běžným, předchozím životům. Moc se těším, až budu moci opět navštívit kavárnu, podívat se na nový film v kině nebo si poslechnout kapelu na živém koncertu. Jakmile to půjde, určitě bych chtěla opět cestovat jako dosud. Pandemie koronaviru nám všem omezila i možnost osobního kontaktu s našimi rodinami, blízkými i přáteli. To je asi to, co mi chybí nejvíce.

Andrea Pfeffer Ferklová, primátorka Karlových VarůZdroj: Deník/ Redakce

Jan Horník, senátor, krajský zastupitel, starosta Božího Daru

1) Tak určitě jsem si nemyslel, že celá tato situace bude trvat tak dlouho. Můj pohled na nový typ koronaviru se během roku rapidně změnil. Na začátku jsme neměli žádné informace, nevěděli jsme, jak se covid-19 bude chovat. Za rok jsme získali nové poznatky nejen o tom klasickém typu, ale bohužel i o přibývajících nových mutacích. Ten původní strach se ale změnil. Naučili jsme se s tím žít a bohužel jsme se museli naučit žít i s tím, že přibývá mrtvých.

2) Jak se mi změnil život? Přiznám se, že úplně hrozně. Funguji jako politik ve třech různých sférách, a tak mohu porovnávat. Jako senátor vnímám především to, že Senát má šibeniční termíny na přijetí nových zákonů týkajících se pandemie, a to během nouzového stavu. Zákony jsou mnohdy velmi špatně připraveny, jde o opravdové paskvily od Poslanecké sněmovny. Na jejich připomínkování, abychom to dostali alespoň do nějakého schůdného stavu, máme ale jen pár dnů. Zákony předkládá vláda, která se chová neprofesionálně, nekoncepčně, chaoticky a naprosto nepředvídatelně. Tato doba je pro mě jako senátora děsná. Jako krajský zastupitel vnímám, že místo toho, abychom řešili důležité body – například ohromnou příležitost v rámci čerpání peněz z Just Transition Fundu a dostali se konečně z posledního místa v republice, zabýváme se pandemií. A co se týče pozice starosty města, kde měla pandemie fatální dopad na podnikání, přiznávám, že jsem dost často řešil, abych neudělal chybný krok, aby se to obci nevymstilo. Prostě vybalancovat v tom všem, co ještě ve městě lze a co už ne. Doufám, že jsem příliš chyb neudělal. Z mého pohledu je to promarněný rok života.

Jan Horník, senátor, krajský zastupitel, starosta Božího DaruZdroj: Deník/ Redakce