Domácí násilí bylo tématem konference, kterou pro širokou veřejnost uspořádala v Chebu Policie České republiky.

„Během dopoledního bloku si posluchači mohli vyslechnout dvě velmi zajímavé přednášky,“ informovala policejní mluvčí Kateřina Böhmová. První se týkala zákona na ochranu před domácím násilím. Téma druhé bylo Domácí násilí včera a dnes psycholožky a soudní znalkyně Ludmily Čírtkové. Odpoledne se pak na místě pro přednášející vystřídali zástupci z řad poskytovatelů pomoci obětem domácího násilí, státního zastupitelství a soudu, Probační a mediační služby, Intervenčního centra, orgánu sociálněprávní ochrany dítěte a Policie České republiky.

Posluchači se dozvěděli zajímavé věci týkající se vývoje zákona na ochranu před domácím násilím. Seznámili se s kauzami z nedávné doby a také s alarmujícími případy, které ne vždy končí se šťastným koncem, zjistili, jak postupuje policie.

„Problematiku domácího násilí bereme velmi vážně a oběti si mnohdy nesou trauma celý život,“ uvedla Kateřina Böhmová. Agresor podle jejích slov mnohdy využívá různé taktiky, jak svou oběť postupně ovládat a izolovat od rodiny, přátel a okolí. „Domácí násilí probíhá velmi často za zavřenými dveřmi, kdy navenek působí rodina úplně běžně a normálně,“ řekla mluvčí. K domácímu násilí ale nedochází pouze mezi partnery. Oběťmi jsou stále častěji i senioři a děti. „Vždy je důležitá pomoc, a to nejen od policie a ostatních institucí, ale především od rodiny, přátel, ale třeba i od sousedů v domě. V tomto případě neplatí, co se doma upeče, to se doma sní, proto by lidé neměli být lhostejní ke svému okolí a neměli by váhat pomoci,“ řekla.

O domácím násilí nehovoříme pouze v případě fyzických útoků, kdy jsou různá zranění viditelná, ale jde i o psychické, sexuální a ekonomické násilí. Vždy jsou zde pevně vymezené role oběti a agresora, tyto role se nemění nebo nestřídají. „Oběť, která je takovému násilí vystavena, považuje mnohdy jednání agresora za normální, často se ostýchá o násilí, které je na ní pácháno, mluvit, nechce rozbíjet rodinu, zejména pokud jsou v rodině děti. Myslí si, že si vlastně zaslouží, aby s ní bylo takto zacházeno,“ sdělila Kateřina Böhmová.

Její slova potvrzuje jedna z obětí domácího násilí, která si přeje zůstat v anonymitě. „Když jsem se se svým dnes už bývalým partnerem seznámila, byla jsem sebevědomá žena plná plánů,“ svěřila se se svým příběhem Danka. „Jenže časem jsem si připadala jako neschopná cuchta. Nebil mě, to ne. Ale neustále řval, ponižoval mě, nic mu nebylo dost dobré. Věčně jsem poslouchala, jak nic neumím, všechno bylo špatně a moje sebevědomí bylo na bodu nula,“ řekla žena, která ve vztahu vydržela dvanáct let. Sílu v sobě našla až ve chvíli, kdy s ní stejně tak jako manžel začal jednat její syn. „Došlo mi, že vlastně vychovávám dalšího agresora, a pokud se nesbalím a neodejdu, můj syn se bude k ženám chovat stejně jako jeho otec, protože mu to bude připadat naprosto normální. Až potom jsem se svěřila rodičům, kteří do té doby vůbec netušili, co se u nás děje. Navenek byl totiž můj muž milujícím partnerem, který mě na veřejnosti hladil a oslovoval miláčku. Rozvedená jsem už pět let. Co bych poradila obětem domácího násilí? Bouchněte do stolu a utečte, všechno bude lepší než žít v takovém vztahu,“ dodala.