Objekt, který v době své stavby budil emoce podobné těm, které o šedesát let později cloumaly městem při stavbě Thermalu, patří dnes k neodmyslitelným dominantám Karlových Varů.

S nápadem, vybudovat na tehdy nezastavěném vršku nad Vřídlem moderní hotel na světové úrovni, přišel na začátku 20. století karlovarský podnikatel Alfred Schwalb. Pro svůj záměr, považovaný většinou současníků za poněkud výstřední, se mu podařilo získat silného investora lorda Westburyho, známého v mezinárodních podnikatelských kruzích jako „hotelový Richard", a s jeho penězi se pustil do díla.

Vlastní stavbě hotelu předcházely stavby přístupových komunikací. Jako první byla v květnu 1907 uvedena do provozu dodnes funkční tunelová lanovka z Divadelního náměstí, která je dnes s převýšením 54 m na 127 metrů délky nejstrmější pozemní lanovkou u nás. O rok později byla dokončena 1,3 km dlouhá „horská" silnice z údolí Teplé a naposledy dnes už zrušená pozemní lanovka ze Slovenské ulice, která byla se sklonem 570 promile vůbec nejstrmější pozemní lanovkou všech dob postavenou na území České republiky.

Vlastní stavba hotelu podle projektu renomovaného pařížského architekta Ernesta Hebrarda, rozpracovaného do detailních plánů architektonickou firmu Wayss und Freitag AG und der Meinong, začala v roce 1910 a celý objekt byl zkolaudován v květnu 1912. Majestátní budova byla první dokončenou stavbou z litého betonu na našem území (dříve zahájená stavba pražské Lucerny byla dokončena později). Karlovy Vary tak získaly objekt, který splňoval i ty nejnáročnější požadavky na lázeňskou architekturu a od svého dokončení až dodnes patří k nejznámějším dominantám vřídelního města.

Staleté dějiny Imperialu obsahují kapitoly slavné i smutné. K těm nejslavnějším patří období před druhou světovou válkou, kdy hotel hostil nejvýznamnější světové celebrity, členy panovnických rodů, vysokou šlechtu, ministry, diplomaty, bankéře, průmyslníky, obchodníky a umělce. K nejznámějším hostům, zapsaným do hotelových knih té doby, patřili ruský velkokníže Pavel, německý princ Friedrich Leopold, členové rodiny Rothschildů, světoznámý výrobce klavírů William Steinway, čeští továrníci Emil Kolben a Jan Antonín Baťa, hudební skladatel Richard Strauss nebo hollywoodské hvězdy Douglas Fairbanks s Mary Pickfordovou.

Zlaté časy hotelu rázně uťala druhá světová válka, během níž Imperial sloužil nejprve jako útulek dětí z německých měst ohrožených spojeneckými nálety a později jako lazaret wehrmachtu, a po jejím skončení zas jako lazaret pro oficíry sovětské armády. Hotel přežil i znárodnění v roce 1948 a následných čtyřicet let socialistického hospodaření, které znamenalo konec jeho fungování v podobě, pro jakou byl vystavěn.

Zašlý lesk Imperialu obnovili až noví majitelé, kteří do rekonstrukce hotelu za poslední dvě desítky let investovali víc než půl miliardy.