Kliknutím zvětšíteFilip Koryta neboli Dr. Filipitch pochází ze Sokolova, kde vystudoval i místní gymnázium.
Nyní se vzdělává na plzeňské vysoké škole v oborech český jazyk a literatura a psychologie, hraje v kapele a je úspěšným slamerem, vlastně v republice tím úplně nejlepším. Letošní mistrovství České republiky ve slam poetry vyhrál s naprostým přehledem a nevídanou lehkostí.
Ahoj a dobrý den! Jmenuju se Filip, což v překladu znamená milovník koní. Narozeniny slavím v září, znamením jsem Panna. Nemám ponětí, co to o mně vypovídá, proto si radši přečtěte nějakou knížku, kterou mám na svědomí, nebo si poslechněte některou z mých kapel. A hlavně choďte na večery ve znamení slam poetry, stojí to za to!
Mnoho čtenářů pravděpodobně neví, co si pod pojmem slam poetry představit. Mohl bys jim osvětlit, o co jde?
Bojím se, že přesnou definici ze sebe nevymáčknu, ale zjednodušeně řečeno jde o soutěž v recitaci autorské poezie. Jakmile však před lidmi slovo poezie vyslovíte, osypou se. A já se nedivím. Jenže na slamu z většiny nepotkáte poezii, kterou vás straší ve školách. Potkáte tam poezii, která vás pohltí! Jde totiž o interaktivní umění, o výsledku každého klání rozhoduje publikum, což celému žánru dodává nevídaný rozměr.
Jak ses ke slamu dostal?
Na doporučení několika lidí jsem se šel v lednu 2016 podívat do plzeňského klubu Anděl, kde probíhala tradiční exhibice. Na první pohled i poslech jsem se zamiloval, a tak jsem už v dubnu stál na stejném pódiu.
Kde jsi se slamem začínal?
Ve zmíněné Plzni, kde v současnosti bydlím. Plzeň je takovou Mekkou českého slamu. Během toho roku a půl, co se slamu věnuju, jsem ovšem objel celou republiku od Aše po Třinec.
Pamatuješ si na svůj úplně první výstup? O čem byl? Stále ho prezentuješ?
Na každé standardní exhibici se člověk musí prezentovat dvěma texty, já se při své premiéře uvedl jedním zamilovaným textem a jedním jaksi lingvistickým (vytvořil jsem lyricko-epickou báseň na motivy vzorů, dle nich v našem jazyce skloňujeme). První text jsem během své „dosavadní kariéry“ (nejde mi to přes zuby) řekl snad jen třikrát, ten druhý performuji dodnes.
Co tě inspiruje při tvorbě textů?
Snažím se inspiraci (na kterou mimochodem pomalu přestávám věřit) hledat naprosto všude, a to už jen kvůli tomu, abych se neopakoval; proto mám v portfoliu slamy o sportu, duševních poruchách, svých příbuzných či mezilidských vztazích.
Jaké myšlenky, pocity se v tobě odehrávají, když vystupuješ?
Je to výstup od výstupu. Občas se do textu ponořím tak, že mám hlavu plnou vzpomínek na to, jak vznikal, proč vznikal, kde vznikal, jindy zase dumám, jak zajímavý jev je lidská paměť (čemuž se člověk nesmí věnovat intenzivně, jinak vypoví službu), nebo se třeba těším, až slezu z pódia, abych si mohl dát kafe, džus či pivo.
Dá se specifikovat, v čem je komunita slamerů odlišná od široké veřejnosti?
Řekl bych, že je na nás krásné, že vůbec odlišní nejsme. Všichni jsme totiž vzešli z oné „široké veřejnosti“. Slamerem se může stát každý, kdo má chuť stát se slamerem. V řadách slamerů se nachází psychiatr, architekt, nespočet hudebníků a grafiků, divadelních produkčních, pedagogů… je to neuvěřitelně pestrá všehochuť.
Máš nějaký cíl, sen, vizi, které bys chtěl v rámci slamu uskutečnit?
Chtěl bych přijít na to, jak tvořit co nejdelší dobu a nevyhořet, nevykrádat sám sebe, neustále se vyvíjet. Zároveň mě hrozně baví rozšiřovat slamerskou základnu. Buduju něco, čemu říkám Filipitchova armáda, zatím má přibližně deset svěřenců a roste. To mi dělá radost!
Filipitchova armáda? Co to je?
Souběžně s produkcí slamů a slamových večerů se věnuju i rekrutování nových tváří. A protože jsem za tu relativně nedlouhou dobu ke slamu přivedl vcelku dost lidí, napadlo mě je sdružit pod nějakou hlavičku. Odkaz na Brumbálovu armádu z knih o Harrym Potterovi je nepopiratelnou inspirací. Mezi přední koně mojí stáje patří například finalisté mistrovství České republiky ve slam poetry Tukan nebo Kroony.
Kdybych chtěla se slamem začít i já, mohu? Co je důležité mít nebo umět?
Můžeš a možná i musíš! Stačí se rozhodnout, nebát se. Ozvat se některému z organizátorů a prostě do toho šlápnout. Jakmile má člověk touhu světu něco sdělit, neměl by ji v sobě držet!
Dobře, dejme tomu, že chci na příští slam poetry vystupovat. Jak bych se měla na výstup připravit?
Mohu si připravit úplně libovolný text, nebo se musím držet nějakých striktních pravidel? Pravidly jsou pouze autorství a žádné rekvizity, invenci a fantazii se meze nekladou, což je na slamu asi ta nejkrásnější věc. Tematicky, obsahově, koncepčně i formálně je dovoleno naprosto vše. Co se přípravy týče, je to zřejmě dost individuální. Někdo potřebuje stimulanty, někdo dril, někdo naopak klid. Základem je podle mě touha se bavit (ne v tom kolotočářském či televarietním stylu) a touha něco sdělit. Text může být improvizovaný, naučený i čtený z papíru, tedy pokud někdo nevěří své paměti, nemusí se bát.
Dá se vystupováním na slam poetry živit? Mohu to dělat jako zaměstnání?
V současnosti to zatím nejde, ale věřím, že pokud bude akcí i nadále přibývat, zájem lidí neutichne a budou exhibice dál hojně navštěvovat, stane se ze slamování minimálně slušný přivýdělek. Zároveň je nutné, aby se stále objevovaly nové tváře a vlévaly do komunity čerstvou krev. Výhodou žánru je, že si nás návštěvníci často vybírají jako moderátory pro své více či méně veřejné akce. Se slamem jako takovým to kdovíjak nesouvisí, ale je to jeho důsledek. Čili se možná nedá živit slamem, ale dá se uživit díky slamu.
V roce 2014 jsi vydal svou první knihu s názvem Chlípnost. O čem kniha je?
Jde o sbírku ultrakrátkých básní, a jak název napovídá, byly tematicky nepestré. Sbírka vznikala jako důsledek frustrace. Pracoval jsem tehdy v jedné nejmenované pojišťovně a nutně jsem se potřeboval zbavit tenze. Proto jsem mezi pracovními úkony psal stupidní, bezobsažné, prvoplánově vtipné veršíky. Básně zároveň sloužily jako koření na koncertech mého hudebního projektu s názvem Glajstr Duo. Náš žánr nazýváme intelektuálním porno-popem.
Dalším počinem byla sbírka básní S tebou a bez tebe. Co najdou čtenáři v této knížce?
Najdou tam přesně třicet pět básní, různě dlouhých, různě nabitých a různě orientovaných. Oproti první sbírce jsem opustil lascivitu a věnuju se vyšším otázkám lásky, což zní vážně blbě, ale jinak to momentálně říct nesvedu. Pevně doufám, že nechybí určitý existenciální přesah.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
