Již delší dobu je to samá Kyselka, až by to někomu přišlo únavné. Stane se něco nebo se nic nestane! Podepisujeme petice zbytečně? Má pravdu vlastník nebo asociace, která za záchranu bojuje? Je to asociace důvěryhodná nebo jen útočí na vlastníka s úmyslem vytěžit si něco ve svůj prospěch? To jsou otázky všech, kteří již delší dobu sledují osud chátrajícího komplexu budov, které nechal postavit karlovarský rebel Heinrich Mattoni.

Při setkání s jeho pravnukem na Vás dravec Mattoni dýchne, je v něm a zapřít se nedá. Všeobecně uznávaná autorita nemá důvod hrát ty naše směšné hry, nemá důvod se vlastně ani zabývat něčím, o co jeho rodina již dávno přišla. Má, ale chuť věci řešit a má také chuť podpořit ty, kteří pochopili, že odhodlání s jakým se dokázal Heinrich Mattoni prosadit, má smysl následovat. Potomek chudých Italů, kteří ve Varech vynášeli putny s fekáliemi a jen díky své houževnatosti dokázali úspěšně přežít, je motivací zejména nyní v době krize. Heinrich Mattoni dokázal vybudovat světoznámou značku, vodu úspěšně prodával po celém světě, získal si respekt lékařů, císařovny, lidí z regionu a to na truc varské radě, která mu zakázala stáčet a vyvážet původně varské Vřídlo.

Rudolf Mattoni třeba dokáže vysvětlit současnému majiteli světoznámé značky, že obchod se nepočítá jen na zisk z prodaných lahví, ale součástí odkazu značky je i firemní kultura, kterou někdo zavedl a asi by získal větší vážnosti, jak u obyvatel regionu, tak konzumentů, kdyby si v klidu přečetl knihu Dravec Mattoni a pochopil, že my tady jsme na zakladatele Kyselky Henriho Mattoniho hrdí.