Po roce ´klidu´ jejich chatku začal znovu někdo využívat místo toalety. „Když se to stalo poprvé někdy před dvěma lety, mysleli jsme si, že jde o špatný vtip nebo dílo vandala. Tehdy se to opakovalo několikrát po sobě: přišli jsme ráno do domku, našli jsme vypáčené dveře a v předsíňce jsme našli výkaly,“ stěžuje si nešťastný důchodce. Zahradní domek mají manželé v tuhnické zahradkářské kolonii. Vandal, který jejich chatku využívá místo WC, nikdy nic neodcizil ani nezničil. „Necháváme už i odemčeno, nechceme, aby nám někdo ničil dveře. Jsme ale zoufalí.
Nechápeme to,“ říkají důchodci. Senioři se vlastně stydí o svém problému informovat i policii, a to jak městskou či státní. „Je to velmi trapné. Nejspíš to někdo dělá schválně, aby nám působil potíže a psychicky nám ubližoval,“ míní důchodci. Trvale bydlí na čankovském sídlišti. „Jedinkrát jsme měli problémy s partou výrostků pocházejících od nás ze sousedství, když ničili trávník před domem a zapalovali plastové lahve pod našimi okny. Je to nyní možná msta za to, že jsme si je dovolili okřiknout,“ spekulují manželé.
Jak oba řekli, raději by snesli, kdyby jim někdo v zahradním domku rozbíjel nádobí nebo cokoli jiného. „Kdyby nám tady třeba našlapali bláto nebo nasypali písek nebo já nevímco, ale tohle… Požádali jsme syna, aby s kamarády v chatce několik nocí přespával. Snad by zjistil, kdo nám to dělá a proč,“ říká pan Josef. Podobný případ je skutečně neobvyklý. I když jde o vyřizování sousedských neshod či dalších problémů, projevuje se mstění jinak. „Manželka už nyní chce, abychom chatku prodali. Věřím tomu, že když by ji někdo koupil, vandalové si z ní přestanou dělat toaletu. Je to osobní,“ tvrdí pan Josef.
