Zatímco letos se jí zúčastnilo stovky soutěžících, začátky byly, jak vzpomíná ředitel výstavy Petr Biederman, zcela jiné. „V letošním roce máme přihlášeno 458 psů, které zastupují přibližně 90 plemen, což je pochopitelně jen zlomek z celkového množství, která existují. Když jsme začínali, přihlásilo se nám tehdy do dvou set psů. Za tu dobu řada plemen přibyla. Rozdíl je i v tom, že většina současných majitelů jsou skutečně profesionálové,“ konstatuje ředitel soutěže.

A co všechno musí pes umět, aby se podobných akcích mohl účastnit? „Musí se umět předvést v kruhu, kde porota hodnotí jeho celkové postavení a krok. Soutěžní pes musí mít znaky daného plemena, posuzuje se komplexně celý jeho exteriér i chování. A co je velmi důležité, musí si nechat sáhnout na tlamu – porotci posuzují totiž i jeho zuby, takže pes musí být ochoten nechat si od cizího člověka otevřít tlamu,“ vysvětluje Biederman, který není zastáncem příliš přešlechtěných plemen, jež jdou do velkých extrémů. Naopak velmi kvitoval, že výstavy se účastnilo například plemeno welsh corgi. „Tyto psy chovala anglická královna a jde o plemeno, které není šlechtěné a po celou dobu si zachovává svou stálou podobu,“ poznamenává ředitel výstavy.

Téměř nešlechtěným plemenem je i československý vlčák, který vznikl křížením německého ovčáka a karpatského vlka. I toto poměrně nové plemeno bylo na výstavě v karlovarských Dvorech zastoupeno. A jak připomněl majitel zástupce dvouletého československého vlčáka Mauxe z Mulues Petr Cahák z Josefova u Sokolova, díky nešlechtění má tento druh šanci na lepší život. „Díky tomu, že není přešlechtěný, není zdegenerovaný, netrpí dysplazií a vyhýbá se mu i rakovina. Je to velmi odolný pes,“ chválil Mauxe jeho pán, který prozradil, že pořízením křížence vlka s ovčákem si splnil svůj sen, protože toto bylo jeho vytoužené plemeno. „Jak je vidět, budí pozornost. Vždy mi imponovalo, že má geny vlka a je spojen více s přírodou. Není to ale pes pro každého. Člověk musí počítat s tím, že na něj musí mít čas. Denně s ním trávíme dvě až tři hodiny v terénu, rozhodně to není zvíře do paneláku. Pokud se podaří jeho socializace a majitel se mu patřičně věnuje, vychováte také z tohoto plemene mírumilovné zvíře, které se nechá pohladit i od cizích. Typická je jeho věrnost a upoutávání se ke smečce. Tou je pro Mauxe nyní naše rodina,“ svěřil se majitel křížence vlka a ovčáka, který má za sebou už mnohá vítězství na výstavách.

Na soutěž dorazila například i Olga Jílková z Plzně s mnohem menším a méně náročným plemenem, a to s dvouletou fenkou Blond Bery charles španěl kavalíra. Před lety začínali s manželem s retrívrem. Pak chtěli menší plemeno, a nakonec se majiteli chovatelské stanice. „Ta se jmenuje Ellis Bohemia a začínali jsme s ní před pěti lety, co jsme si pořídili první fenku kavalíra Elišku. Vůbec jsme neplánovali, že bychom si pořídili chov. S Eliškou jsme šli na první výstavu, když jí bylo devět měsíců, a ona ji vyhrála. To bylo pro nás velkým impulsem. Blond Bery je dokonce vítězem ze tří zemí, vedle České republiky vyhrála také na Slovensku a Maďarsku,“ pochlubila se majitelka chovné stanice, která za pět vychovala deset štěňat. Ta putovala nejen do různých koutů naší republiky, ale také do Švýcarska nebo Anglie.