Vitální seniorka, která našla svou životní lásku v devatenácti letech a i ve svých osmdesáti hraje volejbal s ženami o několik generací mladšími, než je ona sama. Jaké je tajemství jejího aktivního života a čím to, že s manželem oslavila loni diamantovou svatbu? Na to nám v rozhovoru odpoví Eva Rodová.

Dlouhá léta jste učila na základních školách v Karlových Varech. Kde všude to bylo a jak dlouho jste vlastně učila?
Na základní škole Komenského jsem učila až do svých dvaasedmdesáti let. Teď už jsem osmý rok v důchodu. Ale většinu svého života jsem učila na druhém stupni základní školy v Tuhnicích. Bylo to v letech 1963 až 1990. Na tuhle dobu moc ráda vzpomínám. Učit byl můj sen už od malinka.

S manželem jste loni oslavili diamantovou svatbu. Šedesát let spolu, to už je něco. Jak jste se vlastně dali dohromady?
Samozřejmě že na volejbalovém hřišti. Bylo mi devatenáct. Poznali jsme se v květnu a v prosinci jsme se brali. Vždycky nás spojoval sport a společné zájmy. Asi jsme si padli do noty. Dřív to tak bylo. Teď máme dva dospělé syny a čtyři vnoučata.

Jaké je vaše tajemství vitálního stáří? Čím se udržujete v kondici?
To já nevím. Nic nenormálního nedělám. Nedržím diety, moc nemlsám. Snažím se hýbat. Chodím do tělocvičny, a to v zimě i v létě.

Jaké jsou vaše koníčky? Čím trávíte svůj volný čas mimo hraní volejbalu.
Pracuju na chatě, občas něco opravím, pošiju. Ráda peču a vařím. Mezi moje koníčky patří také četba, ale nejvíc mám ráda luštění křížovek. Také si ráda zazpívám, ale to už málokdy. Parta už se tak neschází. Z hudby mám nejraději country, ale poslechnu si i jinou hudbu. Jediné, co nemusím, je ten tvrdý rock. A s manželem chodíme občas do bazénu nebo na zdravotní procházky. Pravidelně chodíme také na lymfatické masáže.

Jak jste se vůbec dostala k volejbalu?
Na pedagogické škole. A pak u nás před barákem bylo hřiště, kam jsme chodili hrát. A od svých osmnácti jsem byla ve Slavoji v družstvu žen.

Ve volejbalu jste teď zaznamenala velký úspěch, že? O co šlo?
S naším oddílem Slavoj jsme získali druhé místo v oddílové lize. Už zamlada jsem oddílovou ligu hrála, ale to už je dávno. To bylo v mém pravěku. (smích)

Čím si děláte radost? Co si nejvíce užíváte?
Tím cvičením v tělocvičně. Volejbal je moje největší radost. A samozřejmě mi dělají radost i má dospělá vnoučata. Jinak si zvlášť radost nedělám. Vedu běžný, normální život. Myslím si, že největší radostí je, že nám v našem věku slouží zdraví.

Máte teď nějaké konkrétní plány?
Chtěli bychom s mužem někam do tepla, jestli vyzbydou finance. A taky se uvidí, jaká bude situace ve světě. Chceme někam, kam to bude tak dvě hodiny letadlem. Žádné dlouhé cestování. To kvůli zdraví. Mělo by nám to prospět, ne uškodit.

Víte, co byste dělala, kdybyste dnes byla mladá?
Dnes bych do toho nešla. Do téhle doby se nehodím. Mentalita dětí je úplně jiná. A co bych dělala jiného? To nevím.