Římskokatolická farnost v karlovarských Rybářích má už šest let významnou posilu. V listopadu roku 2015 sem totiž jako farář nastoupil Štěpán Romuald Rob, kterého si během jeho působení v Karlových Varech oblíbili nejen věřící, ale i ateisté. Účastní se mnoha akcí i v téměř zapomenutých osadách na Karlovarsku, kam dojíždí na skútru. Na farnosti v Rybářích dokonce během posledních pár let našel svůj nový domov emeritní biskup František Radkovský. Štěpán Romuald Rob není přitom jen farářem, byl i duchovním rádcem manželů Havlových, ale je také režisérem, spolupracuje s Českým rozhlasem, rádiem Proglas i Českou televizí. Díky němu má kostel Povýšení svatého Kříže v Rybářích funkční hodiny a nové zvony.

Na farnosti v Rybářích působíte už šest let, začal jste nedávno sedmou sezónu. Jak byste zrekapituloval vaše dosavadní působení na tomto místě?

To byste se musela zeptat mých farníků, ale i štamgastů v blízké hospodě, nebo v obchodě s motorkami Yamaha. Myslím, že bychom našli vzájemně na sobě nějaké ty větší nebo menší škraloupy, ale mám za to, že vládne vzájemná spokojenost. Společnou pomocí s farníky ale i s Plzeňským nebo Pražským (arci)biskupstvím se podařilo pořídit nové věžní hodiny a zvony, udělalo se částečné odvodnění kostela, generální oprava varhan, nebo teď čerstvě zbrusu nové ozvučení kostela. Velkou událostí také je usídlení emeritního biskupa plzeňského Mons. Františka Radkovského u nás na faře, a to od roku 2019. Je to vůbec poprvé v historii, co v Karlových Varech sídlí biskup.

Co je ale nejdůležitější - snad se s pomocí Boží podařilo lidem zde v Rybářích nebo v Chodově, či teď nově ve Stanovicích odhalovat stále více Ježíšovo tajemství jeho identity - že totiž je pravý Bůh a pravý člověk - Bohočlověk.

Podařilo se Vám například navázat kontakty s dalšími "ovečkami" z jiných obcí na Karlovarsku? Jak vidíte své poslání v okolních obcích - chodí lidé do kostela? A chodí i do Rybář?

Jsem rád, když lidé přijdou do kostela, ale nevadí mi, když nepřijdou, pak jdu za nimi já. Snažím se jim připravit pokaždé dobrou duchovní krmi, kterou servíruji v kostele, nebo při osobních setkáních. A to funguje. Protože je to vyzkoušené už dva tisíce let. A to je radost. Stále jsou totiž v člověku otázky: co je to dobro, krása, pravda, kde hledat štěstí a kdo je a kde je Bůh. Jsem rád, že to společně nacházíme.

Teď mám nově od července letošního roku na starosti také farnost Stanovice po Mons. Mixovi a jsou to velice živé obce s lidmi, kteří hledají a církev mají rádi.

Jezdíváte za nimi na skútru, to není právě obvyklý prostředek pro faráře… Jezdíval jste na něm už před tím? Váže se k vašim jízdám na skútru nějaká kuriozita?

Mám skútr i cestovní velkou motorku. Divila byste se, jaký je to obvyklý cestovní prostředek pro mnoho farářů :-)

Přiznám se, že skútr byl můj velký sen, který se mi podařilo splnit, a protože je Karlovarsko překrásné, každá jízda na mši je v sezóně vítaný motovýlet. Teď mám kvůli velké motorce zlomenou nohu, ale může za to navigace, která mě přivedla na offroad a mokrý zablácený dřevěný most přes řeku Radbuzu. Ale to víte, každá velká láska taky musí bolet!

Motorkáři jsou pevná komunita, která si zásadně tyká a mluví velmi vulgárně. Takže se to znova učím i odnaučuji zároveň :-).

Na parkovištích přebývají lidé v obytných karavanech.
Karavany zatěžují krušnohorské obce. Budou mít své oficiální místo?

Při velkém pandemické vlně, která zasáhla Karlovarský kraj vloni na podzim, jste pomáhal jako dobrovolník v nemocnici. Jak se na tuto etapu díváte s ročním odstupem? Kdyby bylo potřeba, šel byste do toho znovu?

Byla to pro mě velká škola, za kterou jsem moc vděčný. Moje služba v nemocnici byla mimo jiné ovocem rozhovorů s kardinálem Dukou, kdy jsme se společně zamýšleli nad současnou situací a úlohou církve ve společnosti. Sám mi pak několikrát volal každý týden a vyptával se na situaci a posiloval ve službě. A nebyl jsem sám, o koho se takto staral při službě v nemocnicích. Můj děda byl poměrně velmi dobrý chirurg a nemocnice byla můj druhý domov. Geny jsou neúprosné. Kdyby bylo třeba a mohl bych, hned bych se vrátil.

Jak vnímáte pokračování pandemie jako farář? Co byste lidem vzkázal?

Mrzí mě dohady ohledně očkování. Šťourání se do nekonečna ve vedlejších účincích léků, tedy i vakcíny. A protože je zmatek v genderu, ani nevím, jestli se na mě vztahují varování pro těhotné ženy. Také mě mrzela ideologizace vakcín - kdo je vyrobí a kde a tak dále. Není to jedno? Tyto diskuze mají jeden velmi smutný výsledek: mrtvé. Vzkázal bych tedy: mějme zdravý rozum, nebuďme legalisté, věřme odborníkům a statistikám, nehrajme si na lékaře a epidemiology, když jimi nejsme a zároveň buďme zodpovědní a přiměřeně se chraňme navzájem. A nakolik můžeme být izolovaní, pěstujme vztahy a vzájemnost. A nezapomeňme: lékaři léčí, ale dobrá rodina a Bůh uzdravuje.

Co říkáte na tu spoustu nenávisti, která se v posledních týdnech v lidech objevuje?

Lidé jsou unavení, otrávení. Chápu to. A zároveň nejde reagovat na nenávist nenávistí. Ovšem ruku na srdce by si měla dát média i politici, zejména opozice. Ať se dělo cokoliv, vždycky byla kritika, pokaždé se křičelo, že je něco špatně. A to do lidí zaseje nespokojenost, frustraci a nakonec ventil nenávisti. Co s tím? Opravdu má mediální sledovanost jenom kritika, skandály a hledání chyb na druhých? Dobré zprávy nikoho nezaujmou?

Docházíte na místa, kde by vás běžný člověk ani nečekal. Požehnal jste třeba znovuzapálení pece v Moseru, ale i obnovené zvoničky v malém Dražově…

Jsem zvědavý a proto je mě asi plno, a také nic, co je skutečně lidské, by nemělo být církvi cizí. Navíc Moser je bez diskuze. Je to nejlepší sklárna na světě, která produkuje prezidentské, královské, papežské sklo. Všechno je to přetěžká ruční práce s překrásnými výsledky. A nalézá se v mé farnosti. Byl jsem nadšený, když mě majitelé oslovili pro požehnání sklárny. Společně jsme také letos prožili předvánoční setkání se zaměstnanci a plánujeme další důležité věci!

Dražov je nesmírně půvabné údolí s kaplí Svatého Víta a kreativními obyvateli. Je to radost požehnat jejich úsilí při obnově zvoničky v Dolním Dražově. Oblast měla za komunistů zaniknout a přežila. Zvu k návštěvě, stojí to za to.

Přál bych si také, aby byl v Rybářích obnoven pivovar. Uvidíme. Je to sen. Ale papež František říká, že je dobré mít sny. :-)

Fyyia je důkazem toho, že nikdy není pozdě začít rozvíjet své talenty a věnovat se jim naplno. Z Františkových Lázní jednoho dne odcestovala do Egypta a doteď se věnuje hudbě.
Zpěvačka Fyyia pochází z Františkových Lázní a teď svými songy dobývá Egypt

Jaké jsou vaše plány jako režiséra, umělce? Chystáte se na něco?

Nechápu se takto, bylo mi dáno se u pár věcí vyskytnout a pomoci, aby přišly na televizní, nebo filmový svět. Chápu, že film a televize jsou moderní kazatelny, ze kterých můžete oslovit více lidí, než přijde do kostela. To někteří lidé velmi zneužívají. Momentálně jsem ale z toho prostředí trochu unaven a frustrován. Klientelismus a nutnost zpívat tu správnou ideologickou písničku mě otrávila. Ale nerezignuji. Chce to pauzu.

A jaké jsou vaše plány coby faráře? Doufám, že stále zůstáváte v Rybářích…

Plány jsou stále stejné: přinášet lidi k Bohu a Boha k lidem. Jestli někde farář zůstává nebo ne, je v gesci jeho biskupa. Uvidíme, zatím o ničem nevím. Umím být doma všude a lidé kolem kostela jsou ochotni pomáhat, když je umíte poprosit.

Co byste popřál lidem do Nového roku?

Výjimečné situace (nemoci, smrt) by měly pomoci člověku (znovu)objevit to, co je podstatné a životně důležité. Výjimečnou dobu prožíváme. Přeji všem, aby znovu objevili a těšili se z vlastní rodiny, vztahů - i když jsou náročné a potřebují cvičení v odpouštění a konání dobra lásky. A aby objevili, že Bůh, který se stal člověkem v Kristu, dal opravdu za nás život, abychom uměli být šťastní i když trpíme nebo umíráme. Je s námi a vede nás k věčnému štěstí.

Požehnaný celý rok 2022 přeji všem!