Svatební kruhová brána, jež ozdobí terasy bečovského zámku při nesčetných svatebních obřadech, bude konečným výtvorem práce kovářů, kteří se o víkendu sešli v Bečově na třetím ročníku kovářského sympozia. „Kruh, nebo spíše prsten, je symbolem manželství. Téma letošního sympozia, kování do kruhu, tedy k podobnému využití našeho díla přímo vybízí,“ řekl Ivo Rudolf, organizátor setkání kovářů.

Při realizaci této myšlenky ovšem kováři narazili na jeden problém. Svatební brána má být mobilní, aby se dala na terasy instalovat pouze při svatbách. „A to je u díla, které bude vážit přes tři metráky, docela problém. Podařilo se nám ho ale vyřešit,“ podotkl Rudolf.
Nad výhněmi se letos sešlo na pět desítek kovářů, ale také dvě ženy – drátenice. „Jsou to vesměs mí dlouholetí kamarádi. V kovařině se pohybuji už třicet let, jezdím do ciziny, takže mám kamarádů v oboru dost. Na sympozium ovšem přijeli i ti, kteří v Bečově v minulosti nekovali,“ uvedl Rudolf. Své umění tak v Bečově předvedli kováři z Francie, Německa, Slovenska, Ukrajiny a pochopitelně Česka. „Hlavně z Moravy přijela síla kovářů,“ pochvaloval si organizátor.

Japonec

Skutečnou raritou však byla účast Japonce Kena Akiyamy. Nepřiletěl ale ze země vycházejícího slunce, ale z Itálie, kde tři roky žije. Už rok ovšem sbírá kovářské zkušenosti v Česku. Do Bečova přijel se svým učitelem tohoto umění Radkem Bártou. „S kovařinou jsem se poprvé setkal v italské Neapoli. Dříve jsem pracoval se dřevem, sklem a bronzem. Ale železo je lepší pro ztvárnění umělecké myšlenky. Je velmi vhodné pro realizaci detailů,“ řekl japonský kovář.

V Japonsku není toto umění podle Akiyamy moc rozšířené. „Nemá u nás tradici. Zase ale umíme udělat katany, což nikdo jiný nesvede,“ podotkl s úsměvem (katana = druh japonského meče, pozn. autor). „Je to ale škoda. Pokud vím, jsem jediný Japonec, který se v Česku věnuje umělecké kovařině. Chtěl bych proto přilákat k tomuto druhu práce s kovem i další krajany,“ pokračoval Ken Akiyama.

Na otázku, zda se chystá k návratu do rodného Japonska, nedokáže Akiyama zatím odpovědět. „Uvažuji o tom, že bych si v Japonsku otevřel dílnu a učil zájemce kovat. Na druhou stranu mě baví pracovat v Evropě. Jenomže je to docela problematické. Problémy s komunikací, jazyky, rozdílná kultura…,“ dodal japonský kovář, který se díky několikaletému pobytu v Itálii domluví italsky, částečně hovoří anglicky a u nás pochytil řadu českých slovíček. „Jak se to řekne?“ ptal se například česky v okamžiku, kdy mu docházela anglická slovíčka.

Poprvé

Kovadlina ovšem nemusí být pouze mužskou doménou. Práci s kladivem si například vyzkoušela i Ivana Vanžurová z Plzně. „Čekala jsem, že bude těžší,“ pravila poté, co poprvé v životě odložila nedílnou součást „výzbroje“ každého kováře. „Bylo to super! Musela jsem si vyzkoušet práci mého kamaráda kováře Jiřího Oplta,“ vysvětlila důvod, proč se postavila ke kovadlině. „A já si zase jednou sednu do tvé kanceláře, ať vím, jaké to je,“ reagoval Oplt.