Na úpatí hory Dyleň v bývalém povrchovém lomu se totiž ukrývají tři malé krasové jeskyně a opodál takzvané propadání. Jde o nejzápadnější krasovou oblast v Česku a propadání je unikátní v rámci celé republiky, jinde takové nenajdete. Deník měl možnost se do těchto jeskyní podívat.

Jsme v bývalém povrchovém lomu ukrytém uprostřed pastvin nad obcí Háj. Stěna lomu odhaluje vápence přeměněné při horotvorných procesech v průběhu třetihor, to je Dyleňský kras. „Vápenec zde byl na konci devatenáctého století těžen a pálen na vápno. Místní obyvatelé surovinu používali na výrobu bílých cihel, ze kterých jsou zde v okolí postaveny a dodnes stojí kapličky,“ říká speleolog a ředitel mariánskolázeňského muzea Jaromír Bartoš. Muzeum zaštiťuje badatelskou činnost v Dyleňském krasu.

Jeskyňáři nejprve odkryli vstupy do jeskyní a postupně se dlouhé roky propracovávají do podzemí, odkud v kýblích vynášejí rozpuštěnou a naplavenou horninu v podobě jemného písku. Některé chodby jsou tak úzké, že jen stěží se jimi člověk protáhne. „První náznaky k objevení krasových jevů jsou už z konce devadesátých let minulého století, kdy tu pan Zdeněk Buchtele se svými kamarády zkoumal původní vápenky, jejichž pece se zachovaly a v průběhu bádání objevili propadání, které pojmenovali Kmotrovo,“ přibližuje začátky objevů Bartoš a dodává, že pak se dalšího hledání krasových jevů ujal mariánskolázeňský geolog Miroslav Marek. Oslovil západočeské jeskyňáře a požádal je o pomoc.

V propadání objevili malé podzemní komory a dostali se až na neprůleznou štěrbinu. Nevěděli, kde pod kamenem ztracená voda, vytéká ven. „Solili jsme jí i barvili, ale nikde dole se neobjevila voda solená nebo barvená,“ poukazuje geolog. Míní, že možná jsou dole v podzemí ukryté laguny písku pojímající vodu z propadání a ta se pak s ostatní povrchovou vodou naředí. „Jde o ojedinělý jev, který není v jiných krasových lokalitách,“ dodává speleolog Bartoš, jež je člen České společnosti speleologické, základní organizace Permoníci, kteří spolu s dalšími se snaží odhalit tajemství Dyleňského krasu.

Začalo to Hájskou, naděje vkládají do Permoníků

Nejprve začali odkrývat Hájskou jeskyni, pojmenovanou podle blízké obce. „Šlo o velice malou díru, kam chodili možná tak jezevci nebo lišky. Zde jsme odkryli kratší asi sedmimetrovou chodbu,“ vypráví speleolog a popisuje krasové jevy: „Nejsou zde krápníky, ale eroze zde přispěla k velice zajímavým tvarům, vlnění a prapodivným pásům.“ Druhou odhalovanou jeskyní je Dyleňská. Její chodby mají dohromady přes dvacet metrů. „Vše jsme museli kyblík po kyblíku postupně vynosit a dopravit co nejdál od vchodu,“ ukazuje na vstup do jeskyně.

Centrem pozornosti se ale nyní stala jeskyně Permoníků. Právě v sobotu zde jeskyňáři zabezpečovali strop před vchodem, aby při badatelské práci někoho nezavalila zemina nad vstupem. „Je potřeba zajistit, aby se nic nestalo lidem, kteří se snaží objevit podzemní část. Z našeho pohledu právě tato jeskyně slibuje větší objevy.“ Jeskyně zatím nejsou přístupné veřejnosti. „Jsou na soukromém pozemku a obehnány pastvinami, kde se pasou krávy s telaty a býky,“ upozorňuje Jaromír Bartoš a na místě před jeskyní Permoníků dodává, že dobrovolníci pevně věří v objevení nových podzemních prostorů. Zatím tomu vše nasvědčuje.