Přestože se Karlovy Vary tváří, že všechno jede tak, jak má, je to pouze navenek. Uvnitř totiž bublá kotel urputného boje a koalice K20 má co dělat, aby se stále usmívala. A po dnešku by navíc mohla mít oči pro pláč. Proč? Protože co člen K20, to jiný názor, a to téměř každodenně. Co teď? Otázky jsou už fádně nudné. Vydrží K20, rozpadne se, zvedne Jiří Kotek ruku, nezvedne, sedne si, lehne si, obuje se, zuje se, na co se ještě ptát? Na nejhorší scénář? Tím je rozpad koalice K20, ale také bohužel konec slibů, pro něž ji lidé volili. Je to nezbytné? Asi. Vždyť ona proklamovaná transparentnost, pro niž si ji do čela města vybrali, končí před prahem právě K20. Střípky, které z jejích tajemných jednání unikly, naznačovaly, že v tomto uskupení kvasí vztahovačnost, rivalita, zlost a neshody. Tenhle politicky smrtící koktejl by si dnes K20 mohla na zastupitelstvu vypít až do dna. Možná by až výplach žaludku koaliční partnery donutil začít přemýšlet. A zavzpomínat, jak kdysi koalice ODS a ČSSD, tenhle sehraný tandem, válcoval jakékoliv připomínky či kritiku opozice. Navrhovala bych proto, aby se K20 sešla u stánku Jiřího Svobody, dala si po deseti letech naposledy to jeho senzačně levné a skvěle ugrilované kuře, utřela si pusu a začala znovu. Mluvit i konat. Protože jinak to nemá smysl. Protože by to byla koaličně zmasakrovaná bída a prodlužování agónie. Nemoc? Diagnóza K20.