Krásně paradoxní situaci jsem zažil, když jsem se setkal na Horním nádraží se skauty, kteří přivezli Betlémské světlo. Byli to lidé plní energie, pohody a optimismu. Když jsem se s nimi bavil o tom, jak rádi dělají radost lidem, jak putují se plamínkem symbolu svobody a Vánoc, tak jsem se rozhlédl po vestibulu Horního nádraží. A rázem? Rázem vánoční a pohodová atmosféra jakoby se zahalila v mlze. Ošklivé a neudržované prostředí, mladí turisté čekající na vlak, na které lačně koukali pochybně vypadající lidé, nepořádek… Až je na tom něco zvláštně humorného – Betlémské světlo přinášející mír a pohodu předáno na takto odpudivém místě. Divím se, že plamínek rovnou nezhasl. Korunu všemu nasadil jakýsi postarší člověk, který nesl plnou igelitku lahváčů. No a co čert nechtěl, taška mu praskla a pro něj určitě nezbytný obsah lahví se rozlil z rozbitých lahví na dlažbě vestibulu. Měl jich tam asi dost, protože pivní lázeň zaplnila skoro polovinu vstupního vchodu. A tak na jedné straně skauti přinášející víru, že dobří lidé ještě jsou, a že vše není tak špatné, a na druhé straně lidi šlapající ve střepech, plavící se v rozlitém pivu a nadávající na původce, který samozřejmě nic neuklidil a zamířil asi sehnat další tekutý chleba. Doufám, že České dráhy už se konečně pustí do oprav nádraží. Není to zrovna vizitka lázní…