Sledovat, co se děje u vévéčkového soudu, je fakt k pláči. Ten dal tomu obálku, protože mu chtěl pomoci, ale údajně to byl úplatek, ten s tím spal, s tím byl kdosi na večírku, večeři nebo prostě jenom mluvil, udával, kecal, odposlouchával a žvanil. To se prostě nedá. Soudní proces v posteli. Je tohle možné? Nebo jde jen o názornou ukázku toho, jak hluboko jsme ne my, ale politici klesli? Ať si platí, dávají prebendy, milionkem si vylepšují mediální obraz (paní Kočí opravdu zkrásněla hrubozrnnými výrazy), ale nám, tedy tomu plebsu, chybí odpověď na základní otázku. Proč? Proč tohle všechno? Zatímco véčkaři se před celým národem svlékají do prádla (díkybohu zatím ne donaha), čeští důchodci se bojí, že jim stát zmrazí to málo, co berou, padesátníci se děsí, že přijdou o práci, a potraviny si kupujeme téměř na smetišti Evropy. Za neskutečně drahé peníze. To vše lze snad jen s nadsázkou zoufale glosovat, že polovina národa je šťastná a spokojená a ta druhá na drogy prostě nemá. A jak pitoreskně ten soud s ´veverkami´ vyznívá? Manžel mi dal včera peníze na domácnost. Něco přidal, ať si udělám radost. Okamžitě jsem opáčila, že ho dám k soudu. Protože mě uplácí a nedodržuje manželskou fiskální smlouvu. Nesměje se často. Ale po mé jízlivé poznámce se řehtal jako kůň. Smích je osvobozující. Ovšem pokud si uvědomíme, že toto vše si platíme z daní, pak dovolte můj vlastní bonmot. Proboha, politici, kteří jste tak strašně zahledění do sebe, a dokonce si vás platíme z daní, nenuťte mě se zabít. Kvůli vaší hlouposti by to byla fakt blbost.
