Předvánoční čas je dobou, kdy nám odborníci radí, jak se uvolnit, prožít jej v klidu a adventní období si opravdu vychutnat. Já jsem pro, ale každý rok řeším stejný problém. Jak, kdy, s kým a kde. V této době se ze mě stává neskutečný cynik, který Vánoce považuje za něco, co si vymyslel sadistický mučitel. Zůstávám pak netečná, když v televizi radí, že nastal čas zapálit třetí svíci na adventním věnci, protože nejenže jsem ho ještě nevyndala, ale ani nevím, kde je. Ale když jsem v renomovaném časopise pro ženy nalistovala, že 14. prosinec je dnem, kdy mám zdobit byt, téměř jsem se rozplakala. Musela bych ozdoby věšet na koš se špinavým prádlem a na okna nalepit vánoční papír od shora dolů, protože jsem je ještě nestihla umýt. Adventní čas je časem potkávání. To jediné sedí, protože s manželem se vidím pět minut denně, kdy na mě vyčítavě zírá, protože ta vánoční pohoda uprostřed mých depresí jaksi ne a ne přijít. Se syny si telefonuji, a když mi mile sdělí, že konečně přijedou, jsem zralá na blázinec. Manželovou vánoční libůstkou jsou totiž adventní rekonstrukce bytu a tou mou, že to nestíhám uklidit. Děti si tak logicky nemají ani kde lehnout. A když si vzpomenu na pečení cukroví, jsem schopná všem rodinným příslušníkům lhát, že mají cukrovku a sladké nesmí. Předvánoční čas je báječné období, říká mile manžel, když beze spěchu usedá k počítači a já se zpovykovaně rozhlížím po bytě dostávajíc vztek. V tu chvíli totiž řeším, zda vezmu do ruky hadr, plech na pečení cukroví, vysavač, nebo nůž. A jako každoročně to vyřeším s grácií. Zapálím tu třetí adventní svíčku, místo sobě dám mašli psovi a do ruky vezmu knihu. Manžel má pravdu, jak jinak? Předvánoční čas je báječné období.