V neděli si opět připomínámee neveselé události z roku 1968. Tehdy jsem ještě nebyl na světě, ale udivuje mě, že mnoho mladých lidí o událostech z toho roku nic neví. Jakoby internet, počítače a televizní celebrity úplně zapudily znalosti historie. To kolikrát se zhroutila Iveta Bartošová, nebo kolik bere David Beckham, vám řekne skoro každý člověk, kterého se na ulici zeptáte, ale se znalostí historie je bohužel opravdu na štíru. O to víc to člověka zamrzí v Karlových Varech, které všichni vnímají jako ruskou kolonii a bohužel tomu tak zčásti i je. Všude na ulici slyšíte ruštinu, nápisy jsou v azbuce a dokonce se mě nedávno známí z Kanady ptali, zda je na úřadech ruština úředním jazykem. Bylo mi z toho smutno a je škoda, že tak lidi Vary vnímají. Jako by právě v našem městě okupace nikdy neskončila, jen tanky a vojáky nahradily peníze a podnikání. Je pravda, že spousta lidí chválí Rusy v Karlových Varech, díky jejichž penězům se podařilo opravit některé domy a podobně, což je zčásti i pravda, ale přesto to nic nemění na tom, že je nepříjemné od návštěvníků poslouchat posměšky a pohrdání. Zřejmě bude ještě dlouho trvat, než se podobné vnímání změní a lidé opět budou brát Karlovy Vary normálně. Musíme se to ale nejdřív naučit my…