Jsou to dva příklady, u nichž je srovnání naprosto výmluvné.

Luděk Nečesaný, ředitel krajské záchranky, ač nemusel, vyvodil ze selhání svých podřízených osobní odpovědnost. Na tuto funkci požádal kraj o vypsání výběrového řízení. Nefňuká, nevymlouvá se, nemlží. Situaci, k níž na záchrance došlo, popsal stručně a jasně. Ta slova, která ale včera v tomto kontextu řekl, by měla být vytesána do budov všech úřadů. „Je nutné přijmout zodpovědnost, a to včetně mé. Ztratil jsem věrohodnost."

Žádné uvidíme, posoudíme, poradíme se, necháme zpracovat audit, a pak ještě druhý, kdyby ten první náhodou mluvil v náš neprospěch. Luděk Nečesaný včera zrovna nesršel vtipem, ale parádní glosu k tomu, co se na záchrance stalo, si neodpustil. „V očích veřejnosti jsme teď za bandu idiotů," řekl s tím, že neutíká, ale je připraven záchrance pomoci.

Ten druhý příklad je horší. Manažer, který má na starosti čerpání evropských fondů, otevřeně řekne, co není v pořádku. A impérium politiků se nezamyslí, nic nepodnikne k nápravě, ale vrací úder. Žalobou. Já teď nevím, kde jsou ti idioti…