Hvězdou letošního festivalu byla britská herečka Helen Mirren. Při zahajovacím filmu převzala z rukou prezidenta MFF Jiřího Bartošky Křišťálový globus za své zásluhy o světovou kinematografii. Přijela do festivalového města v doprovodu svého manžela, amerického režiséra Taylora Hackforda. V následujícím rozhovoru spolu vysvětlili řadu zajímavých informací.

Říká se, že je málo rolí pro ženy. Jak se s tím vyrovnáváte?
„Vždycky jsem si přála stát se herečkou. Být herečkou se mi líbí, na nic jiného nemyslím. Zatím se pro mne vždy našla nějaká zajímavá postava."

Svěřili vám roli britské královny Alžběty II., za kterou jste dostala Oscara. Jaké je to hrát tak známou osobnost, která žije?
„V té době dosud nikdo nehrál takovouto žijící postavu, a k tomu ještě tak známou. Věděla jsem tedy, že nesmím zapomenout, jak se taková královna chová, jak mluví, jak chodí, či jak se pohybuje. Všem prvkům bylo třeba věnovat zvláštní pozornost. Rozhodla jsem se tedy, že vytvořím svůj portrét královny. Osvobodilo mne to od posvátné hrůzy, kterou ve mě role vzbuzovala. Jakmile jsem tohle věděla, už se mi hrálo dobře."

Taylor Hackford: „Byl jsem při tom, když se na roli připravovala. Ptal jsem se jí, že když hraje starší ženu, proč se na ní stále dívá jako na malou holčičku? Na což mi vždy odpovídala, že musí vědět, jak vyrůstala a co si myslela. A ve filmu je to v vše cítit a je to facinující…"

Ve filmu Za zavřenými dveřmi hrajete služku Emerenc, velmi svéráznou tajuplnou ženu se smutným osudem…
„Upřímně řečeno, byla to jedna z mých nejtěžších rolí – příběh maďarské ženy s podivuhodnou tragickou minulostí. Vžívala jsem se do její situace a stále jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá, že roli Emerenc nezvládám. Hrála jsem úplně bez make-upu. Přišla jsem na natáčení a za pět minut jsem byla připravena.

Jak se vám točil film Bílé noci?
Taylor Hackford: „Točili jsme ve Skotsku, Portugalsku a Helsinkách. Tam jedna část města velmi připomíná ruskou architekturu. Tehdy platilo, že v Rusku se nesmí nic natáčet. Jel jsem do Leningradu s kamerou a fotoaparátem a natočil jsem si všechno, co jsem chtěl. Dokonce pak i ruská vláda začala spolupracovat. Jeden z vysokých funkcionárů seděl dvě a půl hodiny před plátnem a se zatajeným dechem a nadšením sledoval, jak vypadá jeho město.
Ale proč jsou pro mne Bílé noci nezapomenutelné? Poprvé jsme se setkali s mou nynější manželkou. Netušíte, jaká radost je s ní pracovat. O co jsem požádal, to před kamerou brilantně předvedla. Je to radost pro režiséra i pro spoluherce."

Helen Mirren: „Byla jsem teprve dva roky v Hollywoodu, dostala jsem roličky, kde bylo třeba ruského přízvuku a dvě hlavní role.
Dosud jsem za sebou měla jen několik nízkorozpočtových britských filmů a teď najednou takováhle příležitost!"

Řekla jste o sobě, že se cítíte na půl Ruska a na půl Britka. Hrála jste manželku spisovatele Lva Tolstého Sofii Andrejevnu. Můžete srovnat Sofii s královnou Alžbětou?
„Sofie byla vyčerpávající role. Nevěděla jsem zda je zlá či ušlechtilá. Alžběta byla pravý opak. Sofie byla pravá výzva a Emerenc
další královna."

Kdybyste si měla vybrat, čemu byste dala přednost divadlu nebo filmu?
Tomu, co právě nedělám. Když hraji v divadle a mám osm představení do týdne, říkám si: proč raději netočím? Ale obě formy mám stejně ráda. Svět představivosti a imaginace… snad bych proto volila film, ale nevím, je to těžká volba…"

Eva Hanyková