Druhé jméno, kterým je označeno osmnáct ulic, je Alois Jirásek. Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů.

Stejný počet ulic je pojmenován i po Janu Žižkovi, otci husitské vojenské doktríny, vojevůdci a autoru defenzivní bojové techniky, vozové hradby.

Šestnáct ulic nese jména Jana Amose Komenského a Bedřicha Smetany. Na počest hudebního skladatele je v Karlových Varech v parku u Poštovního dvora vybudován i pomník.

Čtrnáct ulic ctí památku Boženy Němcové, spisovatelky a zakladatelky novodobé české prózy. Stejným počtem se pyšní i ulice pojmenované po Otci národa, Františku Palackém. Byl to historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze.

Národní obrozenec německého původu Miroslav Tyrš vlastní v kraji dvanáct ulic, stejně jako prezident Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk.

Přemisťování a změny názvů ulic byly nutné

Některé ulice v regionu mají i svůj vlastní příběh. Tak jako Nižnětagilská ulice v Chebu. Ta totiž zažila ´stěhování´. Podle vzpomínek chebských rodáků se ulice Nižnětagilská původně rozprostírala na chebském sídlišti Skalka. Po sametové revoluci byla ale Nižnětagilská zrušena a přejmenovaná na ulici Přátelství. Po roce 1989 všechny smlouvy o partnerství pozbyly právoplatnosti, a tak ztratily opodstatnění i názvy ulic s partnerskými městy. Cheb se ale rozhodl pokračovat v partnerských vztazích s ruským Nižním Tagilem. A s partnerstvím přišlo také rozhodnutí vrátit do Chebu ulici Nižnětagilskou. Přejmenovat zpět ulici Přátelství ale bylo ekonomicky nevýhodné, lidé by si museli měnit adresy v občanských průkazech nebo pasech. Proto se tehdy určilo, že název Nižnětagilská bude mít ulice, ve které nejsou žádné obytné domy, ale hřbitov a pomník obětem 2. světové války.



Rušení názvů ulic zažili i občané Karlových Varů, kteří bydleli v ulicích s názvem Školní. Karlovy Vary jsou poskládané ze 14 samostatných obcí. V každé z nich před spojením byla ulice Školní. Jelikož nemůže být ve městě více ulic se stejným názvem, všechny dostaly po spojení jiné jméno. Nejasný osud měla i ulice Školní ve Staré Roli, když se tehdy samostatná obec připojovala v roce 1976 ke Karlovým Varům. V Karlových Varech nesla název Školní nynější ulice Kolmá. Město se rozhodlo ponechat ulici Školní Staré Roli a přejmenovat původní varskou Školní na Kolmou, což je, jak se shodují obyvatelé, název více než odpovídající.

I někteří lidé na Sokolovsku se snažili o změnu názvu ulic. To se ale nepovedlo. Například v Kraslicích se nelíbila ulice Pohraniční stráže. Změna by s sebou ale nesla vysoké náklady, lidé by museli měnit občanky a firmy své adresy, razítka atd.

I několika jedincům v Sokolově vadí, podle jejich slov, bolševické názvy ulic. Jako příklad uvádějí Maxima Gorkého nebo Jiřího Dimitrova. Sokolov oponuje, že již po roce 1989 přejmenovalo město některé ulice s tím, že jejich názvy byly příliš kontroverzní. Dalším trnem v oku byl název ulice Rooseweltova, kde je administrativní chyba a je to prý ostuda města. I zde nehodlá město nic měnit. Podle starosty Jana Picky pouhé dvě připomínky za šest let a administrativní úkony související s jakoukoli změnou jsou pro obyvatele dotčených ulic natolik náročné, že se jimi město nezabývalo.