Jak se to přihodí, že člověk, který založil a vede „Burianovu kulturní ozdravovnu“, najednou sám potřebuje ozdravný pobyt v lázních?
„Jednoduše. Majitel, který vás chce vystěhovat z bytu, vám vypne topení a vy si při stěhování v té zimě uženete výhřez ploténky. Tak si teď na náklady pojišťovny máčím záda v radonových koupelích v Jáchymově…“

Jako muzikant jste věčně na cestách od štace ke štaci a navíc cestovatel s neobyčejně širokým akčním rádiem. Jak snášíte třítýdenní pobyt na jednom místě?
„Výborně. Asi právě proto, že jsem letos procestoval asi pět zemí - většinou jako průvodce turistů. Polohu klidu snáším velmi dobře, spoustu věcí si tady ve vaně promyslím a třeba i něco napíšu či složím. Snad sem budu moci jezdit častěji, než jednou za padesát sedm let…“

Jáchymov je město s bohatou a dramatickou historií a stejně dramatickou a zajímavou současností. Můžeme se těšit, že si po knížkách věnovaných New Yorku, Dánsku, Islandu, Chile či Portugalsku přečteme „Cokoli o Jáchymově“?
„Zatím ne. Chce to čas a hloubku, ledaže bych napsal něco děsivého o jáchymovském hřbitově, kde to v některých koutech hraničí s hromadnými hroby po nějaké velké katastrofě, či o horní části města, odkud se odstěhoval život a kde to vypadá jako po válce. Aby člověk našel hlubší souvislosti, nestačí jen první dojem a spisovatelů, kteří píší jen dojmy, je dost. Netřeba jejich řady rozmnožovat, ne?“

Zatím poslední knížka, kterou jste vydal, „Přízrak v nákupním středisku“, je sbírkou fejetonů, které vycházely v letech 2006 až 2008 v DENÍKU. Uspokojila Vás práce v novinách natolik, že v ní budete někdy pokračovat?
„Byla to exkluzivní práce. Každý týden napsat fejeton je ovšem těžké a já teď odpočívám, asi jako fotbalový trenér po úspěšném angažmá, a čekám, až přijde nabídka. Mám čas na psaní písniček a větších próz, chystám výstavu fotografií a turné s kapelou. Život je pestrý a krátký.“

Stíháte v tom kolotoči lázeňských procedur sledovat, co se právě děje na naší politické scéně? A jak se Vám to líbí?
„Na naší politické scéně se toho příliš zajímavého neděje. Opakují se taneční kroky a hudba zní falešně, tanečníci tančí spíš pro sebe než pro občany a myslí spíš na volby než na reformy nebo zákony, které je třeba přivést na svět. Nejsem masochista, abych je při tom příliš často pozoroval, jen mi není příjemné, že naše země vypadá v Evropě jako cirkus a že jsme pro okolní země nevypočitatelnými dědici divokého Východu.“

Jste znám svým kladným vztahem ke Karlovým Varům, kdy vás tady zase uvidíme?
„Prvního prosince v Husovce hrajeme s kapelou Křehcí muži cyklus písní o mužské duši. Ještě předtím mám ve varské galerii vystupovat pro střední školy s pořadem Vítězný Únor Jana Buriana, v němž budu studentům vyprávět o tom, jak jsme tu po dlouhá léta žili a v čem tkví naše kořeny. Moc se těším.