Rok od roku je jich sice méně, ale ono zdravé jádro lidí, kteří v Karlových Varech dokázali šířit informace z oněch historických událostí, které měnily dějiny, zůstává dodnes. I když v neděli v půl páté večer to ještě vypadalo, že tu letošní vzpomínku si každý odbude doma. Sychravé počasí a déšť nikoho k poště nelákal.

Ale přišla sedmnáctá hodina a ztichlou Masarykovou třídou se rozezněla hudba. „Jednou budem dál, já vím, jen víru mít, doufat a jít, jednou budem dál, já vím," hrál Spiritual Kvintet, pod pamětní deskou Jindry Konečného už svítily svíčky a Jiří Kotek, karlovarský zastupitel (ALTERNATIVA) a nyní i aktivista, který shromáždění sezval (také už tradičně), si už podával ruce s příchozími.

A přišli i ti, kteří nemuseli. Kromě lidí, kteří 17. listopad a následné události sametové revoluce vnímali už tehdy jako vstup tehdejšího komunistického a totalitního Československa do demokratické společnosti, a aniž věděli, jak vše dopadne, odvážně burcovali davy, přišli i náměstkové Čestmír Bruštík (ANO) a Michal Riško (ČSSD). Přítomnost náměstka Jiřího Klsáka (KOA) byla téměř samozřejmá. Čas si na vzpomínku na Listopad udělal pokaždé. Rivalita současných politických soupeřů jakoby zůstala na karlovarském magistrátu. Vždy dobře naladěn byl Zdeněk Hybeš, který pod paží nesl srolované plakáty, dokumenty tehdejších událostí.

„Vždy jsme se scházeli s přáteli, s nimiž jsme tehdy před poštou burcovali lidi z lhostejnosti, u mě na chatě na Božím Daru. Narazil jsem sud, popíjeli jsme a povídali. Teď už bych to pivo ani neměl s kým vypít," postěžoval si.

Jiří Kotek se pak ujal slova. A znovu si nebral servítky. Zavzpomínal na rok 1989, nechyběla jeho reflexe života ve společnosti a ve městě, kritika stavu občanské společnosti i korupce, padala slova o soudobé hrozbě terorismu, anektovaném Krymu, o radikálním islámu i o lavině uprchlíků. „Myslíte si, že je třeba si pomáhat," ptal se přítomných naléhavě Jiří Kotek. Jako odpověď se zvedly paže lidí, kteří s ním souhlasili. Jiří Kotek ale nemluvil sám. Mikrofon předal například Robertu Koryčánkovi a dalším.

Jiří Kotek to ale i schytal. A to od paní, která mu vyčetla, že se schovává za zády zemřelého Jindry Konečného a že je zbabělec. Vzpomněla jsem si na ten příběh. Byl to Jiří Kotek, který zorganizoval i pietní akt k uctění svého kolegy a tehdy i kamaráda, s nímž vždy před poštou před šestadvaceti roky k lidem promlouvali a probírali je z letargie.

Onen pomníček zůstal tehdy na trávníku před hlavní poštou jednu noc. Pak jej magistrát nechal odstranit…