Zářící hvězdou letošního Mezinárodního filmového festivalu (MFF) v Karlových Varech je britská filmová, divadelní a televizní stár Judi Denchová, nositelka Oscara, trojnásobná laureátka Ceny Laurence Oliviera, nositelka titulu Companion of Honour (Rytíř cti) a titulu Dáme, nebot ji britská královna v roce 1988 povýšila do šlchtického stavu. Byla vyhlášena nejlepší herečkou Anglie všech dob. Hned po královně je nejoblíbenější ženou své země. Na slavnostním zahájení karlovarského festivalu převzala Křišťálový globus za mimořádný přínos světové kinematografii.

Co pro vás znamenají ceny?
Jeden můj přítel mi řekl: - Den, v němž je tvá práce oceněna, si užij, raduj se! Ale pak na cenu zapomeň a zdokonaluj se! Lhala bych, kdybych tvrdila, že mne ocenění netěší. Karlovarská cena je krásná, hned ji postavím vedle Oscara jako jeho manželku.

Stát se herečkou - to byl váš sen, tak jako o tom sní většina divek.
Původně jsem si přála být kostýmní výtvarnicí. Na herečky jsem se dívala š velkým respektem a domnívala se, že nemám představivost a nedokázala bych se vžít do divadelní či filmové postavy. Ted' bych už nechtěla nic jiného dělat. A když se mne ptají, kdy půjdu do důchodu, divím se: proč? Otec byl lékařem Královského divadla, takže jsem v zákulisí trávila nejednu chvíli a nakonec jsem vystudovala Central Skool of Speech and Drama a první roli Ofelie jsem hrála v souboru Royal Shakespeare Company

Mezi vaše nejslavnější role patří královna Viktorie ve filmu Paní Brownová. Jak to byla s tou pověstnou fackou?
S paní Brownovou jsme si měly dát facku. Vypadá to velmi jednoduše. Měly jsme určitou choreografii, ale po pravdě - zkoušely jsme to celý den, než scéna s fackou působila pravdivé, přesvědčivé.

Do Karlových Varů jste přijela s filmem Jana Eyrová, mladého režisér Cary Joji Fukunaga. Jak jste spokojená s výsledkem společné práce?
Jeětě jsem film neviděla. Jsem zvědavá. Ale podívám se na něj až s určitým odstupem. Knihu jsem znala ze školy, byla to povinná četba. Ale zaujala mne a četla jsem ji znovu ještě doma a ne jednou. Caryho pohled na tento román je temný, melancholický. Jak jsem řekla, jsem na film zvědavá…

V roce 1995 jste se objevila jako šéfka M v bondovce Zlaté oko s Pierrem Brosmannem {James Bond). To byl začátek vaší světové slávy…
Poprvé jsem byla v Americe v roce 1959 na půl roku a zamilovala jsem se do ní. Po třiceti letech jsem tam jela znovu kvůli Bondovi. Detektivka je něco jiného, než jsem hrála před tím. Ale jsem pyšná na to, že z titulu své role M, mohu dát i Bonda do latě. Kdo druhý se mi vyrovná? '(směje se).

Jste proslavená svými shakesperovskými rolemi. Které máte nějraději?
Byla doba, kdy můj manžel (herec Michael Williams) říkával: -Shakespear, to je ten pán, co za nás platí nájem… Mám-li vybrat shakespearovskou roli nejmilejší, musím odpovědět: všechny! Ale zkusím vybrat tři: Julii, Kleopatru a roli v Zimní pohádce, kde hraji dceru i matku.

Naposledy jsme vás viděli v Pirátech z Karibiku…
Ale to jste museli být hodně pozorní, objevila jsem se tam jen na pár minut… Sebrali mi náušnici, ale po několika týdnech jsem ji dostala zpět. Potěšilo mne to.

Jaké jsou vaše pocity nejoblíbenější ženy v Britanii?
Až po královně! Samozřejmě je to báječné, nádherné, velká pocta, že mne mají moji diváci rádi. Ale je třeba jít dál, nespat na vavřínech, nezpychnout

EVA HANYKOVÁ, Karlovy Vary