Původně projekt německého umělce  Guntera Demniga se doslova zapustil do ulic i v našem regionu. V Chodově, kde je kamenů nejvíc, připomíná už polovinu obětí.

Betonových dlaždic opatřených mosaznou destičkou najdeme ve městě už čtyřiadvacet. Další čtyři přibudou v listopadu, během výročí takzvané Křišťálové noci. Město, kde vznikl v roce 2015 vůbec první Stolpersteine v kraji, má silně nakročeno k tomu, aby v krátkém čase vytvořilo vzpomínku na všechny chodovské oběti Šoa. „Místní židovská komunita nebyla totiž tak velká, jako třeba v Karlových Varech. Počet obětí se pohybuje okolo pětatřiceti, čtyřiceti osob a věřím, že tímhle tempem do čtyř let budou položen kámen za každého z nich,“ říká Miloš Bělohlávek, historik a iniciátor záměru.

Nebýt kamenů, existenci obyvatel, kteří v mnoha případech výrazně promlouvali do obchodního a společenského dění města, nepřipomínalo často vůbec nic. „Většina z připomínaných osob nemá potomky, rodiny byly kompletně vyvražděny a vzpomínat na ně nemá kdo. Díky kamenům to může udělat každý, kdo jde okolo,“ popisuje Bělohlávek. Kovová destička na sobě nese jméno osoby, obvykle datum narození a krátkou informaci o tom, kde a kdy přišel o život. Kameny se umisťují před domy, kde lidé žili a kde je také zastihl příkaz dostavit se k transportu. Rodiny se dříve nebo později roztrhaly, jednotliví členové umírali v jinou dobu, na jiných místech. „Skrze kameny se k sobě alespoň symbolicky vrací,“ popisuje historik. Symboliku má i uložení kamenů na zem, nikoli třeba ve formě pamětní desky na stěny domů. „Aby si někdo kámen mohl přečíst, musí se před obětí sklonit,“ vysvětluje autor projektu Gunter Demnig.

Součástí úterního programu bylo i vystoupení souboru Dyleň.
FOTO: Karlovy Vary poprvé slaví svatého Václava

Kameny se staly také místem, které tvoří jedinou spojnici rodáků s městem, kam se po válce už nikdy nevrátili nebo žijí daleko od něj. „Z Chodova například pochází i dvě z Wintonových dětí - Ruth Kronbergerová a Kurta Stern. Během války přišli v podstatě o celou rodinu. Pan Stern dnes žije obklopený vnoučaty v Izraeli a pokládání kamenů u nás v regionu sleduje, byl z toho hrozně nadšený,“ popisuje Miloš Bělohlávek.

Kameny zmizelých do svých ulic přijaly v minulých letech i Ostrov, Karlovy Vary nebo Sokolov. Aby každá oběť holocaustu v kraji měla svojí připomínku, muselo by jich být několik tisíc. Židovská komunita žila na území kraje už od středověku. Do Chebu přišla minorita už na přelomu 13. a 14. století. Více se usazovali také v Hroznětíně, Knyžvartu nebo Bečově nad Teplou a menších vesnicích. „V Karlových Varech se Židé mohli trvale usazovat až po vyhlášení takzvané Prosincové ústavy v roce 1867, kdy získali veškerá práva a povinnosti jako křesťanská majorita,“ upřesňuje Lukáš Svoboda, historik Muzea Karlovy Vary. V poslední třetině 19. století se začali kvůli práci Židé stěhovat z vesnic do větších měst a dá se říci, že s nimi přicházel i velký rozvoj. „ Židovští obyvatelé s sebou přinesli kapitál a rozvinuli místní obchod. Některé místní továrny vlastnili židovští podnikatelé, například sklárnu Moser a porcelánku Benedikt ve Dvorech,“ vyjmenovává historik. V Karlových Varech tvořili Židé, před zabráním československého pohraničí v říjnu 1938, deset procent obyvatelstva.