„Právě jsem se vrátil z Francie, beru to jako vzdělávání v zahraničí. Spolupracoval jsem tam s lidmi, kteří jsou v mých očích velké ikony. Ve Francii je to trochu jiné než u nás, a to už jen díky třeba klimatu, tam jsou pro nás superpodmínky. I tady podobně jako u nás ale sprejeři spolupracují s místními samosprávami, oslovují je různé firmy. Rozdíl je ale v tom a je to cítit, že Francouzi mají rádi umění a umělcům dávají volné ruce, což je dobré pro ty, kteří nemají rádi kýč,“ říká Tomáš Popelka.

Na svém zahraničním školení pochytil nové techniky a naučil se být více uvolněný. „Francie je o jiné kultuře, o jiném stylu. Učil jsem se tam od starších, čtyřicátníků, kteří mají graffiti lépe natrénované. A jak by měly vypadat mé kresby? Chci, aby byly co nejvíce sexy. Specializuji se na 3D graffiti, písmenka, u nichž se snažím o plastický dojem. Jsem konstruktér a v graffiti vytvářím plastická písmena, která skládám do kompozic, ať už jde o obraz ryby nebo dinosaura. Soustředím se na abstrakce, v nichž vyniká dynamika,“ vysvětluje Real 143.

Karlovarské letiště.
Karlovarské letiště loni odbavilo více lidí, soustředilo se na charterové lety

Ve Francii spolupracovalo na jedné kresbě hned několik umělců. Někteří se například specializují na figury. „Je skvělé, že každý dělá něco jiného a pak se ta kombinace ve výsledku spojí v jedno a vše se krásně propojí. Finální výtvor pak může obdivovat širší spektrum diváků, z nichž každému se může líbit něco jiného,“ poznamenává Karlovarák.

Po návratu z Francie se hned pustil do jednoho prostoru, který zatím nechce prozrazovat. Jeho velkým snem pro letošní rok je podobně jako ve Francii vytvořit jedno dílo společně s dalšími sprejery. O zdi, která vede v esíčku pod Horním nádražím a na kterou má už roky zálusk, si ale zatím může nechat jen zdát, protože je na to potřeba větší přípravy. Plocha je totiž poněkud komplikovaná, je klopená a nejde k ní postavit lešení. Navíc by se tam musela omezit doprava.

Večerka v Dolní Drahovicích má prodávat dětem to, co by jinde běžně nesehnaly.
Kam pro vapa a další návykové látky. Karlovarské děti to moc dobře vědí

Jeho výtvory v Karlových Varech jsou velmi známé, našly si stovky obdivovatelů a zdobí i prostory města. Karlovarské plochy zdobí už devátým rokem. „Trvalo mi dlouho, než jsem se svými kresbami vyrazil ven do terénu. Nejdříve jsem si dělal nějaké skicy na papíry, chtěl jsem se naučit nějaký svůj styl, který jsem si chtěl vybudovat. První věc, kterou jsem nastříkal venku, bylo mé jméno ve skateparku v Bohaticích, kam jsem chodil se svými kamarády. Oni jezdili na skatu, ale mě ježdění nějak nebavilo, hledal jsem jinou zábavu. Po této první zkušenosti trvalo ale další dva roky, než jsem zase vyrazil do terénu. Stále jsem jen maloval skicy na papíry," vypráví mladý umělec.

Pak potkal člověka, který byl ve svém oboru už známější, Karlovaráka Milana Ramse. Aby svému koníčku dali punc legálnosti, zašli na karlovarský magistrát, zda by nedostali nějaké vhodné plochy. Přišla dokonce i první velká výzva - podchod pod kruhovým objezdem U Solivárny. „To bylo rok před 700. výročím narození Karla IV. Požádal jsem tehdy radnici, zda bych mohl vymalovat tento podchod. Dostal jsem souhlas s podmínkou, že by se tam měla objevit tématika Karlových Varů. Jako jeden z obrázků jsem si vybral Karla IV., nebyl to záměr kvůli výročí, šlo jen o hezkou náhodu," vysvětluje.

Rašící kočičky v Karlových Varech.
Na Karlovarsku už kvetou kočičky. A to je teprve polovina února

Zpracování jednoho podchodu mu zabere kolem měsíce. Nejdříve je totiž nutné plochu řádně připravit. „Zdi musíte očistit, občas je to opravdu chuťovka, když podchody mnozí využívají pro vykonání potřeby. Stěny je potřeba penetrovat, aby na nich nástřik držel. Pak se na to použijí dva fasádní nátěry, což zabere takové tři čtyři dny. Až poté mohu začít s obrázky. Jsem ale introvert, a tak je pro mě celkem problém pracovat v podchodech, kudy chodí mnoho lidí. Na práci potřebuji klid, což právě v těchto místech nebývá. Kolemjdoucí často mou práci komentují, jedni ji chválí, druzí nadávají. To mě pak vytrhává z mého rozpoložení," poznamenává.

Jeho kresby zdobí podchody od Lidlu směrem k Tuhnickému mostu, z Růžového Vrchu k Hornímu nádraží nebo podchod kolem MC Drive, který vede k Tuhnické lávce. Inspiraci pro své výtvory hledá v karlovarských tématech. Proto jeho podchody zdobí Vřídlo, Kamzík i nápis I love Vary. V jeho dílech je ovšem nepřehlédnutelní i ženská krása a zvířata.

Zdroj: Kopecká Jana