Bývala to Stará Role v Lidovém domě, kino Praha v dnešní ulici Davida Bechera (zůstalo po něm jen označení Pasáž Praha), dále Drahovice, kde bylo mnohem větší kino než to dnešní, letní kino, Čas a kinokavárna Petr. Po politických změnách a následných prodejích zůstala v provozu jen dvě – Drahomíra a Čas. Pamětníci vzpomínají, jaké to bylo, jít do kina, zvláštní kapitolou bylo to letní kino, kde panovala přímo magická atmosféra.

„Jéé, letní kino, to jsem prostě milovala. O prázdninách jsme bydleli na chatě a určitě tak jednou týdně jsme s rodiči a sestrou vzali deky, nasedli do auta a jeli do ´letňáku´. Tam vždy stávalo aut! Většinou jsme ani nevěděli, co dávají, důležitá byla ta atmosféra. Vzpomínám si, jak na programu byly Mladé pušky a rodiče nevěděli, o jaký film jde, a říkali: No, snad to nebude nějaký filmz Vietnamu,“ vzpomíná Karlovaračka Kateřina Krausová.

Své kouzlo mělo i kino Praha. „Vybavuji si, že tam bylo dvojité krásné schodiště, které zdobily obrázky herců. Opravdu to bylo moc hezké kino. A z Času si vybavuji osvětlené animované obrázky na zdech,“ pokračuje pamětnice. Velké sídliště ve Staré Roli mělo také své kino – v Lidovém domě, které rozhodně ve filmové nabídce za těmi centrálními nezaostávalo. „Chodili jsme do něj s družinou každé pondělí. Za lístek jsme platili jednu korunu. Někdy bylo pásmo animovaných pohádek – třeba Bolek a Lolek, někdy nám promítali ruské hrané pohádky, které se mi líbily víc než Mrazík a ještě ráda bych je někdy viděla. Nejradši jsme ale byli, když dávali české filmy pro děti a české pohádky,“ uzavírá Krausová.

Císařské lázně.
Cena opravy Císařských lázní se zvyšuje