Posudek, který si nechal kvůli havarijnímu stavu objektu vypracovat Karlovarský kraj, totiž dokládá, že beton neobsahuje hlinitanové části, ale směsný cement. „Destruktivní zkoušky ale prokázaly, že je za hranicí životnosti,“ zdůraznila hejtmanka Jana Vildumetzová (ANO). Odborníky doporučená oprava budovy ale kraji komplikuje plány. Rekonstrukce stávajícího objektu uměleckoprůmyslové školy je totiž odhadnuta na 350 milionů korun, zatímco demolice tak nákladná nebyla. V tomto případě by hejtmanství uvítalo, aby Ministerstvo kultury sňalo památkovou ochranu školy, o niž už kraj požádal, a tím si k případné náročné opravě budovy rozvázal ruce. Plánů na demolici školy, které ale blokuje právě památková ochrana, se ale kraj stále nevzdal. „V nejbližší době se musíme rozhodnout, jak budeme postupovat. Tlačí nás čas, výukové prostory chybějí,“ uvedla hejtmanka.

A doplnila, že pokud by kraj školu opravil, pak potřebuje záruku, že se za pár let nedostane do stejné situace. Krajští radní už podle ní mají i druhý očekávaný posudek, který se týká nosných konstrukcí. Radní se jím budou zabývat na svém příštím jednání. Podle Jaroslava Bradáče (nez.), krajského radního pro školství, vrátili experti svými posudky kraj na začátek. Stropy budovy se totiž musejí zesílit. „Ale jak? To budeme muset pod strop vybudovat nový. Musíme zajistit statický přepočet nosnosti budovy a zesílení nosné konstrukce,“ konstatoval radní.

PAMÁTKÁŘI ODVRÁCENÍ DEMOLICE VÍTAJÍ

Loketští památkáři vítají zprávu, že podle nejnovějšího odborného posudku historické budově Střední uměleckoprůmyslové školy v Karlových Varech nehrozí zkáza. „Jsme rádi, že byla celá věc posouzena na nejvyšší možné odborné úrovni, kterou je možno v České republice zajistit, a že se potvrdil náš předpoklad, že narušení stavby není způsobeno hlinitanovým cementem,“ uvedla ředitelka územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Lokti Romana Riegerová. „Předpokládáme, že další řešení technického stavu budovy již bude probíhat standardní cestou, jako je tomu v případě jiných památkově chráněných objektů,“ doplnila.

Pracovníci památkové péče od začátku považovali záměr na demolici karlovarské „keramky“ z odborného hlediska za neodůvodněný. Nemovitá kulturní památka je podle nich hodnotnou ukázkou školní budovy, s ní propojené budovy pro ubytování z 20. let minulého století v roce 1924 byly obě budovy postaveny podle návrhů architekta Hermanna Schutta z Teplic. Budova má dochovány prostory pro školu typické, jako je ředitelna, sekretariát, sborovna, ale i specializované místnosti původního i současného zaměření školy, jako je malírna, točírna, přípravna porcelánové hmoty, chemická laboratoř, ale i výstavní síň, která je dosud zcela původní, včetně veškerého vybavení z roku 1937 i původních oken. Hodnota nemovité kulturní památky podle památkářů však nespočívá pouze v jednotě vnějšího a vnitřního architektonického výrazu objektu, v dochovaném mobiliáři a technickém vybavení a v zasazení budovy jako výrazné dominanty do urbanistické struktury dané lokality. „Škola má nezastupitelné místo i ve vztahu k historickému vývoji regionu a tradici keramického průmyslu na Karlovarsku vzešla z ní řada projektantů, architektů i výtvarníků, z nichž mnozí dosáhli uznání i v zahraničí,“ zdůraznila ředitelka Riegerová.