Zavést tradici v pořádání turnajů a vrácení cvrnkání do podvědomí dětí se proto snaží František Kováč z Habartova. Na tamním hřišti se tak v pátek opět po roce setkaly přes dvě desítky dětí.

„S turnaji jsem začal v Habartově už v roce 1994. Byl jsem v mládí vášnivým hráčem. Když jsem doma našel bednu s kuličkami, řekl jsem si, že založím tradici,“ vzpomíná. „Ještě, že jsem bednu našel, protože klasické hliněné kuličky už člověk v obchodě jen těžko sežene. K dostání jsou spíše skleněné,“ poznamenal.

Samotné děti přiznaly, že kuličky vidí vůbec poprvé. „Tuhle hru jsem neznal, ale baví mě,“ řekl desetiletý Jakub Hirsch. Po několika kolech dokonce vymyslel svoji taktiku. „Když je kulička daleko, jen se jí lehce dotknu. Soupeř ji pak posune blíž a já se snažím trefit do důlku,“ doplnil.

A jak na to? Každý ze soutěžících měl v ruce pět kuliček, které z dvou metrové dálky hodil co nejblíže k důlku. Pokud se dotyčný netrefil, na řadu přišel další. Kdo cvrnkl do poslední kuličky, která spadla do důlku, zvítězil.

V republice dokonce funguje Český kuličkový svaz, který má zhruba čtyři stovky hráčů. Ti se utkávají v tuzemsku i zahraničí. Pravidelně se účastní řady turnajů. Pravidla jsou ale jiná. Ve cvrnkání se střídají. „To aby se soupeř třeba vůbec dostal ke hře,“ uvedl prezident Českého kuličkového svazu Petr Šejba. Kuličky jsou podle něj v oblibě spíše střední a starší generaci. Potvrdil, že takzvané hliněnky, které si děti dříve samy vyráběly, jsou na ústupu. Příznivci cvrnkání preferují kuličky skleněné. „Jsou těžší, a proto přesnější,“ doplnil.