Především je třeba zdůraznit, že současná finanční krize není krizí ale recesí. Ta musela tak jako tak přijít, protože ekonomické cykly fungují ať chceme či nechceme.

Už naši předci říkali, že po posvícení bývá těžko a my jsme to posvícení měli (nezaslouženě) posledních pár let. Vztaženo na realitní trh — oním posvícením byly snadno dostupné hypotéky, spotřebitelské úvěry a mediální masáž publika developery a bankami. Zcela se vytrácela ekonomická soudnost, ceny nemovitostí letěly raketově vzhůru aniž odrážely reálnou hodnotu. Že to nešlo do nekonečna bylo jasné všem realitním odborníkům, jen se ten názor jaksi „nenosil“. A když se narazilo, všichni ti experti, kteří prognózovali další růst cen a zájmu investorů rázem otočili a za velkého přispění medii šíří paniku a chmurné vize, hraničící se šířením poplašné zprávy.

Co se to stalo? Pouze to, že se situace vrací do normálu, což znamená, že se začíná prosazovat skutečná koupěschopná poptávka. Najednou se zjišťuje, že není zájem o předražené byty, hektary skladů, kanceláří, nákupních center. Také se zjišťuje, že Praha je něco jiného než zbytek republiky, ale že i ta Praha má své bariéry.

Co nás tedy vnašem městě či kraji čeká? Dovolil bych si oddělit Karlovy Vary od zbytku kraje, protože ony jsou stejnou anomálií jako Praha. Na rozdíl od Prahy však je portfolio investorů poněkud „jednobarevné“. Ti se zaměřili především na výstavbu luxusních bytů, jejichž cena směle konkuruje evropským metropolím. Výsledkem jsou poloprázdné bytové domy vlázeňském území, staví se další, jen ti klienti jaksi nejsou a hned tak nebudou. Stejné je to i u hotelů. Výsledkem bude zřejmě lázeňský skanzen.

Jiná je však situace mimo lázeňské území Karlových Varů.

Náš region je vnímán jako kraj sdominancí lázeňství a jednooborového lehkého průmyslu, takže se zde vytvořila obdoba „banánové republiky“, tedy je-li krize vněkterém ze jmenovaných oborů (neurodí-li se banány), region má potíže. A toho jsme nyní svědky. Krize vporcelánu a krize vcestovním ruchu jistě ovlivní koupěschopnou poptávku. Neřekl bych však, že zásadně. Město či kraj obývají normálně vydělávající lidé, kteří budou dál chtít bydlet ať již vbytech či rodinných domcích. Zde se nic dramatického neodehraje pokud se bude ctít zásada, že koupěschopná poptávka má své hranice, které ovlivňují cenu nemovitosti téměř více než místo.

Podle mých zkušeností bude dál poptávka po rodinných domcích do 4,0 mil. Kč, nových bytech (i když ne masivně) do 30 tis.Kč/m2 a po panelových bytech. Myslím, že trh stěmito byty nezaznamená dramatický propad cen, protože byty vpanelácích jsou pro zájemce o bydlení pořád nejlevnější, přičemž užitnou hodnotou se často vyrovnají bytům nově stavěným.

Kde očekávám stagnaci jsou pozemky pro výstavbu rodinných domků. Ceny jsou totiž poměrně vysoké, zatěžující stavbu vysokou vstupní investicí, často jsou i součástí velkého celku sabsencí běžné infrastruktury. Svůj standard si podrží i rekreační nemovitosti, protože je patrný návrat Čechů kchalupaření a nezanedbatelným se jeví i zájem občanů EU (zejména zHolandska).

Absolutní propad čeká nemovitosti výrobní a skladovací, objekty cestovního ruchu (hotely, restaurace, penziony), kanceláře. Projeví se převis hotelové kapacity nad zájmem hostů, drahé a často méně kvalitní služby, nabídka aktivit. Ve sféře výrobní pak malý zájem velkých firem se vregionu etablovat, zastaralost výrobních objektů, jejich špatné dispozice a energetická náročnost. Stím se svezou i prostory kancelářské.

Závěrem chci znovu zdůraznit, že nás nečekají lehké časy, ale slovo krize je přece jenom trochu přehnané. Jen malou doušku do vlastních řad. Proboha, neslibujme klientům ty nesmyslné ceny, které často požadují, a které jim řada realitních kanceláří slibuje. Buďme profesionály.

Ing. Ivan Žikeš