Nevidomým skýtá moderní technika mnoho způsobů komunikace s „vidoucím“ světem. Množství nejrůznějších kompenzačních pomůcek, například počítačů, které se slepci komunikují slovem, jim sice pomáhá začleňovat se do „normální“ společnosti, ale jedna základní pomůcka i přes výstřelky techniky zůstane nepostradatelnou součástí života slepců — Braillovo písmo. Letos si celý svět připomíná 200. výročí narození jeho tvůrce, Louise Brailla.

„Kvůli technice je sice Braillovo písmo trochu na ústupu, ale veškeré elektronické zázraky mohou selhat. Znalost reliéfního písma je proto pro nás nezbytná. Já osobně si bez Braillova písma nedokážu život představit,“ tvrdí nevidomý Emil Miklóš. Společně s dalšími členy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých dal v sobotu v krajské knihovně široké veřejnosti možnost nahlédnout „pod pokličku“ života lidí se zrakovým hendikepem.

Co je Braillovo písmo? Jednoduše řečeno 65 kombinací šesti bodů poskládaných obdobně jako na hrací kostce. Dvacítka základních písmen bez čárek a háčků je používána mezinárodně, každý stát má pak ještě 13 svých specifických symbolů.

„Některé jazyky, jako němčina, francouzština či angličtina, používají také zkratkopis, který by se dal přirovnat k těsnopisu. Čeština však nic podobného nezná,“ vysvětlil Miklóš.

Braillovo písmo je prostorově daleko náročnější než normální tištěné slovo. Přesto v Česku vychází 18 periodik pro nevidomé. „Jsou to profesní, zájmové, dětské i sportovní magazíny psané Braillovým písmem,“ upřesnil Miklóš.

Nevidomí dokonce soutěží v rychlosti psaní. Jedna taková soutěž se uskutečnila i v krajské knihovně. Soutěžící „vypichovali“ jednotlivé znaky do speciální tabulky.

„Za minutu jsem schopna napsat tak dvacet znaků. Dá se ale psát i rychleji. Záleží na zručnosti toho kterého soutěžícího, na délce slov i na jejich obtížnosti. Na psacím stroji pro nevidomé je to rychlejší,“ říká Hana Miklóšová, jedna ze soutěžících.

Braillovo slepecké písmo má ale oproti tomu běžnému jednu obrovskou výhodu — píšící nemůže takříkajíc „škrábat“…