Cadillac Eldorado. Olbřímí vůz z produkce amerického koncernu General Motors. Díky Marku Sattlerovi, majiteli vozu, a členům Karlovarského Veteran Car Clubu se i nám podařilo zažít pár nezapomenutelných okamžiků na „palubě“ tohoto stroje.

Co k němu říci? Model, který jsme od majitele měli na pár hodin k dispozici, byl v provedení kabrio, tedy bez střechy. Krásné počasí den před svatým Václavem proto přímo vybízelo k jízdě pod otevřeným nebem. Vůz, který spatřil v Americe světlo světa v roce 1976 a do dnešního dne má najeto přibližně 30 tisíc mil (s trochou nadsázky by se dalo říci, že je slušně zajetý), pohání osmiválcový motor o objemu 8,2 litru a výkonu 140 kilowatt. Více než dva metry široký a necelých šest metrů dlouhý vůz o pohotovostní hmotnosti 2 225 kilogramů se dokáže rozpohybovat do rychlosti 190 kilometrů v hodině. Dost ale statistických údajů a hurá na cesty!

Eldorado je „amerika“ jako vyšitá. Vůz, který se řadí do kategorie takzvaných křižníků silnic, snad ani nejezdí, ale pluje. Podvozek je totiž nastavený více než komfortně. Žádnou „divočinu“ s ním tedy nezažijete. Je to prostě auto, které vás v pohodlí srovnatelném snad jenom s gaučem dopraví z bodu A do bodu B. Papírově se do něj vejde až šest lidí. Ale ve čtyřech je to přece jenom pohodlnější.

Už nastupování širokými a zřejmě i pořádně těžkými dveřmi doprovází kolébání vozu. Pocit plavby na moři pak při jízdě graduje. Po městě jsem si ještě troufl nechat na hlavě nasazený klobouk, ale jakmile jsme minuli ceduli Ostrov, raději jsem ho sundal. Už v relativně malé rychlosti je totiž na zadních sedačkách pořádně větrno. Dnešní kabria už mají speciální protivětrnou zástěnu za sedačkami, v sedmdesátých letech se ještě v Americe na něco takového „nehrálo“. Dámy by to jistě nepotěšilo, protože vítr by notně pošramotil jejich účesy, ale nám chlapům to bylo jedno. A pak: Nejsme z cukru.

Jízda na zadním sedadle, případně vedle řidiče, je sice pohodlná, ale volant je volant. A tak jsme využili toho, že nám byl alespoň nakrátko plně k dispozici.

Takže: Otočit klíčkem, probudit motor, páku voliče automatické převodovky „po trabantovsku“ umístěnou na sloupku řízení posunout do polohy DRIVE a plynovým pedálem popohnat v klus líně se převalujících osm válců. Na pokyn řidiče reaguje motor zvukem, který uším motoristů zní jako rajská hudba. Osm válců vydává natolik charakteristický sytý baryton, který nelze zaměnit s ničím jiným.

Vyrážíme z Ostrova směrem na Karlovy Vary. Žádná „střelba“, pěkně pianko. Ať si to pořádně užijeme. Ačkoliv jsme se po čtyřproudé silnici „plazili“ odhadem sedmdesátkou, jen málo aut nás předjíždělo. A když už, tak pěkně pomalu, aby si jejich posádky mohly tu bílou nádheru pořádně prohlédnout. Středem pozornosti byl ostatně cadillac všude, kde jsme zastavili. Lidé se u něj fotili, zvědavě jej okukovali… Prostě krasavec.

Za volantem takového klenotu rádi Američanům odpustíte nějaké ty drobnosti. Například až přeposilovaný posilovač řízení, který nedává řidiči prakticky žádnou zpětnou vazbu se silnicí, nebo karoserii, která se při přejezdu nerovností různě vlnila a povrzávala. Anebo pneumatiky, které pískaly i v pomalu projížděných zatáčkách. I přes tyto drobné vady na kráse je zážitek z řízení takového kolosu nezapomenutelný.

Jenomže po dálniční idyle přišla realita Karlových Varů. Teprve v ulicích města poznáte, že Američané zřejmě vnímají rozměry trochu jinak než Evropané. Ulice Na Vyhlídce se vám najednou zdá až moc úzká. A tak se pekelně soustředíte, aby snad náhodou neutrpěl bělostný lak vozu. Anebo nedej bože i plech. Naštěstí je takřka šestimetrový koráb perfektně přehledný, a tak si na jeho šířku i délku řidič po pár metrech jakž takž zvykne.

Bez problémů jsme se tedy dostali až ke Grandhotelu Pupp. Pár fotek, pár obdivných pohledů kolemjdoucích, na které jsme si už zvykli, a já s trochou lítosti předávám volant, abych byl v pohodlí Cadillacu Eldorado odvezen zpět k domovu.

Ptáte se na spotřebu? Raději jsme ji ani nějak moc nezkoumali. Ekologové by z nás ale radost asi neměli. Prý se pohybuje někde kolem 18 až 20 litrů. Při razantnější jízdě si pochopitelně osmilitrový motor řekne i o větší příděl bezolovnatého paliva. Když chcete jet skutečně úsporně, můžete prý spotřebu srazit až na 10 – 11 litrů…

Resumé? Cadillac Eldorado je nádherné auto. Ať už zvenku, nebo zevnitř. V jeho výbavě nechybí snad nic, co bylo v sedmdesátých letech k dispozici. Není to sice ideální vůz do města na nákupy (na standardní „evropská“ stání se s ním prostě nevejdete), ale jednou za čas bych takový zážitek přál každému, komu učaroval benzin.