Dvojice Andrea a René z Vojkovic vyrazila už před řadou měsíců do Afriky. Při své cestě navštívili už například Egypt, Súdán nebo Lýbii. Nyní se nám svěřují se svými zážitky z Etiopie.
Etiopie
Po posledním pozdravu ze severu jsme navštívili jeden z celkem pěkných národních parků – Nechisar. Leží na jih od Addis Ababa u města Arba Minch a poštěstilo se nám konečně spatřit to, co k Africe patří, a to je nějaká ta zvířena. Bloumali jsme parkem skrz naskrz a navečer pozorovali zebry, antilopy, prasata a podobnou zvířenu, žádnou kočku jsme nepotkali.
Jen konec cesty, která byla měsíce nepoužitá a měla nás dovést k místu relaxace obrovských krokodýlů, dovedla naše auto do díry a ukázala nám celkem čerstvé stopy macatého lva. Uff, nejspíš jsme při tahání auta z té proklaté díry měli štěstí, že lvíček měl nejspíš polední siestu. Z národního parku jsme pokračovali do nejtradičnějšího místa Etiopie – Omo Valley. Cesta jako polní, žádný asfalt a čím dále od středu země, tím méně civilizované a více tradiční oblasti. Místní kmeny ještě stále dodržují své tradice i tradiční výstroj.
Nejznámější kmen Mursi (ty s těmi talířky ve rtu a v uších jsme navštívit odmítli, jsou děsně nenasytní a za návštěvu své vesnice chtějí několik desítek dolarů). Na sobotním trhu jsme jich potkali dost a za pár centů jsme získali pěkné fotky (každý je má s talířky, my je máme přírodně bez). Ještě před opuštěním hranice jsme byli poctěni pozváním do vesnice kmene Hamar, účastnili se kávového rituálu a společně se stařešinou povečeřeli místní specialitu sorgamové šišky a zapíjeli je mlékem přímo z kalabasy (velká vydlabaná dýně) a po klidné noci společně navštívili stále ještě tradiční hamarský trh v Turmi.
Další den brzy ráno jsme si to nasměrovali přímo na hranice nehranice s Keňou u známé řeky Omo a jezera Turkana, svěřují se Andrea a René.
